Pěnišník obtížený (Rhododendron impeditum) je zakrslý stálezelený keř z okruhu drobnolistých pěnišníků. Od velkolistých rododendronů, které tvoří většinu zahradního sortimentu, se liší podstatně: má maličké listy, nízký polštářovitý vzrůst a v době kvetení se pokrývá květem po celém povrchu.
Habitus je hustý, nízký a polštářovitý až polokulovitý, s věkem nepravidelně rozložený. Větvení je jemné a hustě rozvětvené, jednotlivé větévky krátké; porost je zapojený a působí kompaktně po celý rok.
Listy jsou velmi drobné, jen zhruba jeden centimetr dlouhé, eliptické, kožovité, matně šedozelené až modrozelené, na obou stranách pokryté drobnými šupinkami. Po rozemnutí uvolňují aromatickou vůni, což je znak celé skupiny drobnolistých pěnišníků. Olistění je stálezelené a v zimě se často nabíhá do bronzova.
Kvetení připadá na duben a květen. Květy jsou nálevkovité, dva až tři centimetry široké, fialově modré až modrofialové, uspořádané po několika na koncích výhonů. Otevírají se v takovém množství, že olistění není v době kvetení téměř vidět a rostlina působí jako souvislá modrá plocha. Modrý odstín je mezi pěnišníky vzácný a je hlavním důvodem, proč se druh pěstuje.
Vzrůst je velmi pomalý. Roční přírůstek se pohybuje kolem tří až pěti centimetrů, konečná velikost mezi třiceti a padesáti centimetry výšky a padesáti až osmdesáti centimetry šířky. Rostlina si proto dlouho drží rozměr vhodný do skalky, do koryta i do nádoby.
Stanoviště vyhovuje slunné až polostinné. Drobnolisté pěnišníky snášejí přímé slunce lépe než velkolisté, podmínkou je ale dostatek vláhy v půdě; v hlubokém stínu porost řídne a kvetení je slabé. Vhodné je závětří chráněné před vysoušejícím zimním větrem.
Půda musí být kyselá, humózní, propustná a rovnoměrně vlhká, s reakcí zhruba mezi čtyřmi a pěti. Na vápnité a neutrální půdě rostlina žloutne a strádá; na běžném zahradním pozemku se proto vysazuje do výsadbové jámy s rašelinou a kyselým substrátem. Kořenový systém je velmi mělký a hustě prokořeňuje jen svrchní vrstvu, takže rostlina reaguje citlivě na vysychání povrchu.
Mulč z borky nebo z jehličí je proto u pěnišníků nezbytný, nikoli doplňkový: udrží vlhkost, brání prohřívání kořenové vrstvy a zároveň mírně okyseluje. Zálivka měkkou vodou má význam v každém delším suchu; tvrdá vápnitá voda způsobuje chlorózu.
Mrazuvzdornost je vysoká a rostlina přezimuje bez ochrany. Rizikem není mráz jako takový, ale kombinace zmrzlé půdy a zimního slunce, kdy stálezelené listy ztrácejí vodu, kterou kořeny nedokážou doplnit.
Řez se nedělá, tvar drží rostlina sama. Odkvetlá květenství se odštipují, aby rostlina netvořila semena a lépe nasadila příští rok. Množení se dělá bylinnými řízky v pozdním létě nebo hřížením.
V zahradě se druh používá do skalek, vřesovišť a rašelinných záhonů, do nízkých výsadeb u cest, do koryt a nádob a do sbírkových kompozic. Kombinuje se s vřesy, zakrslými jehličnany a s dalšími rostlinami kyselých půd, se kterými sdílí nároky na stanoviště.
Ve výsadbě je rozhodující příprava půdy. Na běžném zahradním pozemku se pěnišníky nevysazují přímo do stávající zeminy, ale do jámy vyplněné směsí rašeliny, kyselého substrátu a hrubého písku, přičemž kořenový bal zůstává jen mělce pod povrchem. Hlubší výsadba vede k udušení mělkého kořenového systému a je nejčastější příčinou neúspěchu.
Choroby a škůdci druh zatěžují málo. Nejčastější potíž není biologická, ale pěstitelská: chloróza z vápnité půdy nebo z tvrdé zálivkové vody, která se projeví žloutnutím listové čepele mezi zelenými žilkami. Řešením je okyselení půdního prostředí a zálivka dešťovou vodou, nikoli přihnojení dusíkem.
Druh pochází z jihozápadní Číny, z hor provincií Jün-nan a S’-čchuan, kde roste ve výškách kolem tří až čtyř tisíc metrů na otevřených kamenitých svazích a v pásmu nad hranicí lesa. Tomu odpovídá i jeho snášenlivost k plnému slunci a k mrazu. Druhové jméno impeditum znamená obtížený nebo zatarasený a odkazuje na hustý spletený růst, kterým rostlina v domovině vytváří neprostupné nízké porosty; z toho vychází i české jméno. Do Evropy se druh dostal na počátku dvacátého století a stal se základem pro řadu zahradních odrůd modře kvetoucích zakrslých pěnišníků.