Pěnišník 'Goldkrone' (Rhododendron 'Goldkrone') je stálezelený keř z čeledi vřesovcovitých, patřící mezi velkokvěté zahradní pěnišníky. Odrůda vznikla v německé školce Hachmann v Barmstedtu a v jejím rodokmenu je čínský druh Rhododendron wardii, kterému vděčí za žlutou barvu květu. Právě čistě žlutých velkokvětých pěnišníků je v sortimentu málo, protože žlutý pigment se do velkokvětých kříženců přenáší obtížně a bývá provázen slabším vzrůstem; 'Goldkrone' patří k odrůdám, u nichž se povedlo spojit barvu s pevnou stavbou keře.
Habitus je kompaktní a polokulovitý, keř roste hustě a pravidelně, větví se od země a nevytváří proluky. Listy jsou obvejčité až vejčité, šest až osm centimetrů dlouhé, kožovité, tmavě zelené a mírně lesklé, s mírně podvinutým okrajem; na keři vydrží několik let, takže rostlina je ozdobná i mimo dobu květu. Za silných mrazů se listy svinují do trubiček a klesají k výhonu — jde o běžnou reakci, kterou pěnišníky omezují výpar, a po oteplení se list rozvine zpět.
Květy jsou nálevkovité, pět až šest centimetrů široké, sytě zlatožluté až světle zelenožluté, s výraznou tmavě rubínovou skvrnitou kresbou na horním korunním cípu. Sestaveny jsou do hustých, kompaktních kulovitých květenství, v nichž bývá šestnáct až osmnáct květů. Vůni odrůda nemá. Kvete v druhé polovině května, tedy ve střední až pozdní části pěnišníkové sezony, a kvetení trvá dva až tři týdny. Poupata se zakládají už v předchozím létě, proto se odkvetlá květenství odlamují brzy, aby rostlina neinvestovala do tvorby semen.
Sezonní průběh je klidný. Na jaře po odkvětu vyrazí nové letorosty, které do konce léta vyzrají a založí pupeny na příští rok; podzim a zima jsou obdobím klidu, kdy list přechází do tmavší, místy nabíhající zelené. Kritickým obdobím není mráz sám o sobě, ale konec zimy, kdy slunce vysušuje listy, zatímco kořeny v promrzlé půdě vodu nedoplní.
Stanoviště vyžaduje světlý polostín, ideálně pod korunami hlubokokořenících dřevin nebo na východní straně budov, kde rostlina dostane ranní slunce a je chráněna před poledním úpalem a před suchým větrem. Půda musí být kyselá, s pH zhruba 4,5 až 6, humózní, vzdušná a stále mírně vlhká, ale bez stojící vody; u žlutokvětých pěnišníků je dobrá drenáž ještě důležitější než u ostatních. Kořeny jsou jemné a mělké, rozprostřené těsně pod povrchem, takže se okolí keře nekypří a udržuje se trvale mulčované. Vápnitá a těžká jílovitá půda je pro pěstování nevhodná a řeší se výsadbou do vyvýšeného záhonu s rašelinným substrátem.
Vzrůst je pomalý až středně rychlý. Za deset let dosahuje keř zhruba sto dvaceti až sto padesáti centimetrů, konečná velikost se pohybuje kolem sto padesáti až dvou set centimetrů výšky při obdobné šířce. Mrazuvzdornost je uváděna kolem minus dvaceti stupňů, což ve většině poloh Česka postačuje. Řez odrůda nepotřebuje, hustý tvar si drží sama; případné zkrácení se provádí hned po odkvětu.
V zahradě se uplatní jako solitéra v polostinné části, ve skupině s pěnišníky jiných barev, v podrostu borovic a bříz, u severních a východních zdí a ve vřesovištních záhonech. Kombinuje se s japonskými azalkami, pieris, kapradinami a bohyškami, které mají srovnatelné nároky na půdu a vláhu. Žlutá barva dobře vychází vedle bílých a světle růžových odrůd, zatímco proti sytě červeným působí tvrdě. Díky kompaktnímu tvaru se odrůda hodí i do menších zahrad a do velkých nádob s rašelinným substrátem, kde ovšem kořenový bal v zimě promrzá rychleji a nádoba potřebuje obalit.
Odrůdu vyšlechtil Hans Hachmann ve školce v německém Barmstedtu, která se od poloviny 20. století specializovala na mrazuvzdorné velkokvěté pěnišníky pro severoněmecké podmínky a dala vzniknout desítkám odrůd rozšířených po celé Evropě. Křížení stojící za 'Goldkrone' vzniklo koncem šedesátých let a odrůda byla registrována v osmdesátých letech. Jméno Goldkrone znamená v němčině zlatá koruna a odkazuje na barvu i na kompaktní, korunkovitě sestavené květenství. Královská zahradnická společnost jí udělila ocenění Award of Garden Merit, kterým se označují odrůdy prověřené v zahradních podmínkách.