Pelyněk estragon (Artemisia dracunculus) je vytrvalá kuchyňská bylina se zeleným listem, která se pěstuje kvůli aromatické chuti. Na rozdíl od stříbřitých pelyňků v nabídce nemá šedé okrasné olistění; jeho hodnota leží v listech, které se trhají do kuchyně od jara do podzimu.
Tvoří vzpřímený, keříčkovitý trs 60 až 120 cm vysoký a 30 až 40 cm široký. Pod zemí se rozrůstá oddenky, takže se trs během let rozšiřuje. Listy jsou úzce kopinaté, přisedlé, lesklé zelené až šedozelené a dlouhé až 10 cm. Kvete od července do září, ale skromně: drobné nažloutle bílé až zelenavé úbory visí v řídkých latách a okrasný význam nemají.
Sklízejí se vrcholky výhonů a mladé listy průběžně celou sezonu. Pravidelné trhání rostlinu zahušťuje a podporuje nové přírůstky. Nejvíc aromatu mají listy těsně před květem. Čerstvé chutnají nejlépe, sušením chuť slábne, a tak se část úrody vyplatí spíš zamrazit nebo naložit do octa. Estragon patří do omáček, salátů, k rybám a vejcím. Aromatičtější typ má anýzovou až pepřovou chuť, typ vypěstovaný ze semene je trávovitější a nahořklý.
Estragon je krátkověká trvalka. Po dvou až čtyřech letech trs slábne a je čas ho na jaře rozdělit; dělení je zároveň nejjednodušší způsob, jak získat nové rostliny. Potřebuje slunce, snese i lehký polostín, a propustnou humózní půdu, spíš živnou. Těžká a mokrá zem mu škodí víc než mráz, protože v zimním mokru hnije krček a kořeny. Kde je půda těžká, osvědčí se vyvýšený záhon nebo nádoba.
Je mrazuvzdorný. Po prvních silnějších mrazech nať odumře; suché lodyhy se nechávají přes zimu na místě a odstraní se až na jaře, k nejnižším novým výhonům. Tak rostlina lépe přečká zimu a na jaře rychle obrazí.
Uplatní se v bylinkové a kuchyňské zahradě, na záhonu blízko kuchyně i v nádobě na balkoně. Kdo chce mít jistotu aromatického typu, sáhne po 'Vienco', který se množí jen vegetativně.