Pažitka pobřežní 'Prado' (Allium schoenoprasum 'Prado') je vytrvalá cibulnatá bylina z čeledi amarylkovitých, pěstovaná především pro aromatickou nať. Jde o výběr z běžné zahradní pažitky, určený pro trsové pěstování a opakovaný řez natě.
Hustý trs tvoří drobné podlouhlé cibulky a každým rokem se rozšiřuje. Duté trubkovité listy jsou na průřezu okrouhlé, sytě zelené a lehce ojíněné, dorůstají dvaceti až čtyřiceti centimetrů a mají jemně štiplavou cibulovou vůni i chuť. Od konce května vyrůstají mezi nimi pevné stvoly s kulovitou hlávkou drobných růžovofialových kvítků. Hlávky vydrží několik týdnů, včely a čmeláci na nich sbírají nektar a v kuchyni jsou stejně jedlé jako nať: hodí se do salátu, do bylinkového octa nebo na ozdobu talíře.
S nasazením květu listy tvrdnou a ztrácejí kuchyňskou hodnotu, takže kdo chce měkkou nať po většinu sezony, odsouvá kvetení pravidelným sestřihem. Raší velmi časně, často už v březnu, a patří k prvním čerstvým bylinkám roku. Sklízí se od dubna do října a po každém seříznutí nať dorůstá za dva až tři týdny. Na podzim nadzemní část odumírá, cibulky přečkají zimu v zemi a na jaře obrazí bez jakéhokoli zásahu.
Nejlépe roste na světlém až polostinném místě, kde netrpí celodenním ostrým sluncem; na úpalu nať předčasně tvrdne a po okrajích hnědne. Vyhovuje jí spíše těžší, hlinitá a humózní půda, trvale mírně vlhká. V suchu porost řídne a chuť přechází do ostrosti, trvalé zamokření zase vede k hnilobě cibulek. Je plně mrazuvzdorná a bez ochrany zimuje i v horských polohách. Choroby se objevují jen výjimečně, nejčastěji rez nebo hniloba v přehoustlém a přemokřeném trsu.
Po třech až čtyřech letech trs ve středu prořídne a je čas ho rozdělit. Dělení je vedle výsevu i nejjednodušší způsob množení: díly se snadno ujímají a nať dávají už v témže roce. Pažitka roste dobře také v truhlíku nebo květináči. V zimě se dá rychlit na okenním parapetu, kde trs vyrytý a nejprve promrzlý vyžene v teple čerstvou nať mimo sezonu.
V zahradě slouží dvojím způsobem. V bylinkové spirále, na vyvýšeném záhoně a v kuchyňském záhonku stojí vedle petržele, tymiánu a libečku. V okrasné výsadbě funguje jako nízká trvalka, která lemuje cestičky a záhony a hlávkami v květnu a červnu vytváří pravidelný rytmus; přirozeně působí s kakosty, šalvějemi a nízkými travami. Nať se používá výhradně čerstvá a přidává se až do hotového jídla, do tvarohových a bramborových pokrmů, polévek, omáček, salátů, k vejcím a do pomazánek. Sušením aroma ztrácí, nasekaná se proto mrazí nebo ukládá do oleje či másla.
Pažitka pobřežní je jediný druh rodu česnek, který roste přirozeně v Evropě, v Severní Americe i v Asii. V přírodě obsazuje vlhké břehy toků a horské nivy. V českých zemích roste planě jen vzácně, na zahradách se ale pěstuje odedávna: ve střední Evropě se jako zahradní bylina drží od středověku a v klášterních zahradách patřila k základnímu sortimentu bylin.