Papratka japonská 'Red Beauty' (Athyrium niponicum 'Red Beauty') je opadavá kapradina z čeledi papratkovitých, vybraná mezi barevnými japonskými papratkami pro sytost purpurového zbarvení žeber.
Tvoří vzdušný, mírně rozevřený trs listů z krátkého plazivého oddenku, vysoký třicet až čtyřicet centimetrů a široký třicet až padesát. Rozrůstá se pomalu a po letech v příznivých podmínkách zapojí souvislý podrost, sousední rostliny přitom nepotlačuje.
Listy jsou dvakrát až třikrát zpeřené, s jemnými lístky a hustě pilovitým okrajem. Sivě zelenou plochu čepele pokrývá stříbrošedý kovový přeliv, nejvýraznější na mladších listech. Hlavní hodnotou odrůdy jsou sytě purpurově fialová žebra a žilky, které proti stříbrnému středu kreslí trojbarevný vzor. Stvoly jsou zpočátku také purpurové; během zrání listu na nich barva bledne, na žebrech ale vydrží celou sezonu.
Listy vyrážejí koncem dubna a v květnu, celé léto drží barvu a na podzim postupně usychají, rostlina zatahuje úplně. Při stálé vláze raší nové vějíře průběžně po celé léto. Výtrusy dozrávají v kupkách na rubu listů ve druhé polovině léta. Semenáče japonských papratek jsou však barevně proměnlivé, a proto se 'Red Beauty' množí dělením trsu, jednou za čtyři až pět let na jaře.
Polostín jí vyhovuje nejlépe, snese i hluboký stín. Na přímém slunci listy blednou, ztrácejí kresbu a od špiček zasychají. Půda má být lehká, humózní, propustná, rovnoměrně vlhká a kyselá až neutrální. Proschnutí je nejčastější příčinou ztráty vzhledu: v suchu kapradina přestane tvořit nové listy a stávající hnědnou po okrajích.
Mrazuvzdornost je do -30 °C a v našich podmínkách nepotřebuje krytí. Suché listy zůstávají přes zimu nad oddenkem jako ochrana a odstraňují se všechny až na konci zimy, těsně před rašením, aby nové vějíře vyrostly čisté. Chorobami prakticky netrpí a slimáci ji na rozdíl od bohyšek nevyhledávají.
Plné barvy dosahuje až ve třetím roce, mladé trsy bývají méně stříbřité a jejich žebra slabší. Souvislý podrost se uzavře po čtyřech až pěti letech, proto se sází hustěji, pět až sedm rostlin na metr čtvereční. V nádobě roste dobře, potřebuje však objem nejméně deset litrů, strukturní substrát bez rašelinového jádra, které v létě odpuzuje vodu, a stinné místo; bal v nádobě prosychá rychleji než volná půda a list na to reaguje jako první.
Patří do stinných a polostinných záhonů, pod dřeviny s propustnou korunou, k severním stěnám, do japonských a lesních zahrad, stinných atrií i do nádob v minimalistické architektuře. Doplní ji bohyšky, dlužichy, pomněnkovce, sasanky, liriope, čechravy a stálezelené kyselomilné dřeviny jako azalky a pierisy.
Papratka japonská roste v podrostu listnatých lesů Japonska, Koreje, Číny a ruského Dálného východu. Do evropských zahrad přišla v devatenáctém století jako malovaná stříbrolistá var. pictum, ze které vychází celá barevná řada. Rostlina se snadno vysévá a její potomstvo se barevně liší, takže evropští a američtí pěstitelé z něj postupně vybrali desítky forem s různým poměrem stříbrné, modrozelené a vínové. 'Red Beauty' patří k novějším z nich.