papratka japonská
Vlastnosti rostliny:

papratka japonská 'Metallicum' (kapradí)

Athyrium niponicum 'Metallicum' (Anisocampium niponicum)
Popis:
Stříbrošedá listová plocha s kovovým leskem, modrozelené okraje a vínově červené žilky i řapíky — takhle vypadá nejrozšířenější barevná kapradina do stínu. Trs zůstává nízký, rozkládá se spíš do šířky a v tmavých partiích zahrady působí, jako by odrážel světlo. Zobrazit více
Vyberte některou z dostupných variant:
rostlina v květináči 2 l
SKLADEM 1 ks
  199,00 Kč/ks
RO009320
Možnosti odeslání: kurýrem, osobní odběr, dovezeme my

Zařazeno v kategoriích:

Dlouhý popis:

Papratka japonská 'Metallicum' (Athyrium niponicum 'Metallicum') je nízká opadavá kapradina ze skupiny barevných papratek, které se v zahradnictví souhrnně označují jako var. pictum, tedy malovaná. Základní druh roste v Japonsku, Koreji, východní Číně a na Tchaj-wanu ve vlhkých lesích a podél potoků; zahradní kultivary z něj vybrali pěstitelé podle intenzity stříbrného pigmentu v listové ploše. 'Metallicum' patří k nejstarším a nejrozšířenějším z nich a v obchodě se objevuje i pod jménem f. metallicum nebo jako součást skupiny pictum.

Listy jsou dvakrát až třikrát zpeřené, trojúhelníkovitě kopinaté, ploché a jemně členěné. Základní tón je stříbrošedý s kovovým leskem, směrem k okraji přechází do modrozelené; střední žebro a řapík mají vínově červenou až purpurovou barvu, která se v jemných liniích rozbíhá i do postranních žilek. Kombinace tří barev na jednom listu je pro tuto skupinu určující a mezi kapradinami středoevropských zahrad nemá obdobu. Listy vyrůstají z krátce plazivého oddenku, vějířovitě se rozkládají a starší trs se opírá o zem téměř vodorovně. Kupky výtrusnic na rubu listů mají podlouhlý až háčkovitě zahnutý tvar, podle kterého se rod papratka odlišuje od rodu kapraď.

Sezonní průběh začíná pozdě: papratka raší až v druhé polovině dubna, kdy je riziko pozdních mrazíků menší. Mladé listy jsou nejsvětlejší a nejvíc stříbřité, během léta stříbrná mírně ustupuje a vínová v žilkách naopak tmavne. Nové listy přirůstají průběžně až do srpna, takže poškozený nebo zaschlý list rostlina sama nahradí. Mezi jednotlivými rostlinami téhož kultivaru bývají drobné rozdíly v podílu stříbrné a vínové barvy, protože se skupina pictum dlouho množila i výsevem. Po prvních silnějších mrazech listy odumřou a rostlina zatáhne; nadzemní část se odstraňuje na podzim nebo až v předjaří.

Stanoviště patří do polostínu a stínu. Barva je na světle citlivá: v hlubokém stínu stříbrná bledne a list zezelená, na přímém slunci se okraje spálí a lesk zmizí. Nejlépe vypadá ve světlejším stínu, například pod vysoko vyvětvenými stromy nebo na severní straně staveb. Půda má být lehká, humózní, neutrální až mírně kyselá a stále mírně vlhká — sucho a vápenaté zeminy jsou hlavní příčinou neúspěchu. Mrazuvzdornost je naopak výborná, kultivar spolehlivě přezimuje v zóně 4, tedy hluboko pod −30 °C, a v podmínkách Česka nepotřebuje žádnou zimní ochranu.

Vzrůst je pomalý a konečná velikost malá. Listová kupa dorůstá třiceti až čtyřiceti centimetrů, ve zcela vyhovujících podmínkách výjimečně padesáti, a rozkládá se do šířky čtyřiceti až šedesáti centimetrů. Krátký oddenek se rozrůstá jen několik centimetrů ročně, takže z jedné rostliny vznikne po letech souvislý nízký porost, který se ale nechová expanzivně a sousední trvalky nepřeroste. Plné velikosti trs dosáhne zhruba za tři roky.

V zahradě jde o klasickou rostlinu stinných záhonů a podsadeb. Uplatní se pod listnatými stromy a keři, podél stinných cest, u vodních prvků a v japonsky laděných partiích, kde nízká šedostříbrná plocha vyvažuje tmavou zeleň jehličnanů. Ve výsadbě funguje nejlépe ve skupinách po třech až pěti kusech, protože jednotlivý trs se v ploše ztratí. Osvědčené kombinace jsou s bohyškami s modrým nádechem, dlužichami v purpurových tónech, čechravami, ostřicemi a plicníky; kontrast se stříbrem se dá vystupňovat i tmavolistými kapraděmi. Díky nízkému vzrůstu a mělkému kořenění se hodí i do nádob a stinných truhlíků, kde substrát nesmí vyschnout.

Druhové jméno niponicum odkazuje na Nippon, japonské jméno Japonska, odkud základní druh pochází. Zahradní přívlastek pictum znamená latinsky malovaný a popisuje stříbrnou kresbu v listové ploše; kultivarové jméno 'Metallicum' pak míří na kovový lesk, který u této selekce vystupuje víc než u jiných. Barevné papratky se do evropských zahrad dostaly z Japonska v devatenáctém století a zůstaly dlouho okrajovým sortimentem sběratelů. Skutečný rozmach přišel až na přelomu tisíciletí spolu s módou stínových zahrad; americká Perennial Plant Association vyhlásila japonskou papratku ze skupiny pictum trvalkou roku 2004 a od té doby patří k nejprodávanějším kapradinám vůbec.

Základní charakteristika rostliny

Výška30–40 cm, výjimečně 50 cm; šířka 40–60 cm
Stín a vlhkostpolostín a světlejší stín, stále mírně vlhká humózní půda
Barva listůstříbrošedá s kovovým leskem, modrozelené okraje, vínové žilky a řapíky
Rašenípozdní, od druhé poloviny dubna; nové listy přirůstají do srpna
Zimní úpravaopadavá, listy odumřou po prvních mrazech, odstraňují se na podzim nebo v předjaří
Mrazuvzdornostzóna 4, pod −30 °C, bez zimní ochrany
Půdalehká, humózní, neutrální až mírně kyselá; nesnáší sucho a vápno
Růstkrátce plazivý oddenek, pozvolné rozrůstání, bez expanze

Kalendář pěstování

FázeKdyPoznámky
Výsadbaduben až zářído polostínu, s kompostem a vrstvou mulče
Zálivkakvěten až srpenza sucha zalévejte, substrát nesmí vyschnout
Hnojenídubenzapravte kompost nebo listovku, nepoužívejte vápenatá hnojiva
Dělení trsudubenoddenek rozdělte na jaře při rašení, každý díl s pupenem
Zimní úpravalistopad nebo březenodumřelé listy seřízněte těsně nad zemí