Pámelník Chenaultův 'Hancock' (Symphoricarpos chenaultii 'Hancock') je nízký opadavý keř z čeledi zimolezovitých, pěstovaný jako půdopokryvná dřevina. Od vzpřímeně rostoucích pámelníků se liší poléhavým habitem — místo keře tvoří plochý, hustý a souvisle uzavřený porost.
Větve jsou tenké, obloukovitě prohnuté, hustě rozvětvené a v uzlinách zakořeňují, jakmile se dotknou půdy. Porost se proto rozrůstá do stran a postupně se uzavírá; z jedné rostliny vznikne za několik let plocha o průměru dvou až tří metrů. Kořenový systém je mělký, hustý a dobře drží svahy proti erozi.
Listy jsou vstřícné, drobné, okrouhle vejčité, jeden až dva centimetry dlouhé, matně modrozelené, na rubu světlejší. Olistění je husté a od jara do prvních mrazů zcela uzavřené, takže porost spolehlivě potlačuje plevele. Podzimní zbarvení není výrazné, listy opadávají zelené až nahnědlé a odhalují síť tenkých větví s plody. Mladé letorosty jsou zelené až načervenalé a tenké jako drát, starší dřevo je šedohnědé s podélně odlupující se kůrou.
Kvetení připadá na červen a červenec. Květy jsou nenápadné, drobné, zvonkovité, růžové, ve svazečcích v paždí listů; přesto jsou pro včely a čmeláky dobrou pastvou. Hlavní ozdobou jsou plody: kulovité bobule pět až devět milimetrů široké, bílé až narůžovělé, na straně vystavené slunci sytěji růžové. Dozrávají v září a na holých větvích vytrvávají do listopadu i déle. Nasazení plodů je u tohoto kultivaru pravidelné a hojné, na osluněných okrajích porostu jsou bobule sytěji zbarvené než uvnitř.
Sezonní průběh je na jaře a v létě nenápadný a výrazný teprve na podzim a začátkem zimy, kdy jsou plody na bezlistých větvích nejlépe vidět. Plody nejsou jedlé a ve větším množství působí zažívací potíže; ptáci je berou až v pozdní zimě, kdy jiné potravy ubývá.
Stanoviště snáší od plného slunce po hluboký stín, což je u plodících keřů málo obvyklé; ve stínu je nasazení plodů slabší, ale porost zůstává hustý. Půda může být téměř jakákoli — jílovitá, písčitá, chudá, suchá i vlhká, kyselá i vápenitá. Keř zvládá městské prostředí, znečištěné ovzduší, kořenový tlak stromů i sucho pod korunami, což z něj dělá materiál pro obtížná stanoviště.
Vzrůst je rychlý. Konečná výška je čtyřicet až padesát centimetrů, výjimečně o něco více, šířka jedné rostliny dva až tři metry a ve starých výsadbách i podstatně více. Roční přírůstek činí zhruba třicet až padesát centimetrů do stran. Mrazuvzdornost je vysoká, zóna 4, tedy pod minus třicet stupňů Celsia; poškození mrazem je v našich podmínkách nepravděpodobné.
Řez snáší velmi dobře. Porost lze zmladit seříznutím u země, po němž během jediné sezony znovu obrazí; bez zásahu časem prosychá zevnitř a rozvolňuje se. Kvete a plodí na loňském dřevě, proto silný zmlazovací řez připraví výsadbu o jednu sezonu plodů. Tvarování na výšku nemá u poléhavého kultivaru smysl.
V zahradě se používá na svahy, do pásů podél komunikací, na parkoviště, do stínu pod stromy a k zakrytí ploch, kde je běžná údržba obtížná. Uplatní se také jako nízká výplň ve veřejné zeleni a jako protierozní výsadba. V soukromé zahradě je vhodný tam, kde je požadován souvislý zelený povrch bez sečení. Na větších plochách se sází ve sponu, který se během dvou až tří sezon uzavře, takže náklady na údržbu rychle klesají. Plodné větve jsou použitelné i do podzimních vazeb.
Kříženec Symphoricarpos chenaultii vznikl kolem roku 1910 ve školce Léona Chenaulta v Orléans ve Francii křížením severoamerického pámelníku okrouhlolistého (Symphoricarpos orbiculatus) s mexickým druhem Symphoricarpos microphyllus. Hybridní původ potvrdil roku 1912 Alfred Rehder v Arnold Arboretu a taxon později popsal. Kultivar 'Hancock' byl nalezen počátkem čtyřicátých let dvacátého století ve školce Hancock Nurseries v kanadském Ontariu a nese její jméno. Rodové jméno Symphoricarpos pochází z řeckého symphorein, nést pohromadě, a karpos, plod, a odkazuje na plody nahloučené v hustých svazečcích.