Ozdobnice čínská 'Versammlung' (Miscanthus sinensis 'Versammlung') se ze čtveřice letos naskladňovaných novinek odlišuje tmavostí květenství při rozkvětu. Lata je vínově červená až velmi tmavě bordó, tedy nejtmavší odstín ze srovnávané skupiny, a stonky květenství jsou červenohnědé, takže tmavá je i část pod latou. Po vyzrání barva přechází do stříbřitobílé. Obě fáze je potřeba číst odděleně: bordó vydrží týdny rozkvětu, stříbřitobílá pak do zámrazu. Jeden maloobchodní zdroj tvrdí, že bordó barva vydrží dlouho; dva nezávislé zdroje popisují poměrně rychlý přechod ke stříbřitému lesku, a proto se jako doložená uvádí stříbřitobílá fáze.
Druhá odlišnost je v rozměrech. Trs je výjimečně štíhlý a nerozvětvený, vzpřímený, podle zdrojů nepoléhá, a listy se jen mírně obloukovitě převěšují. Jako jediná ze čtveřice má publikovanou šířku trsu, 130 až 150 centimetrů - u ostatních tenhle údaj chybí, což je pro výsadbu podstatné, protože rozestup se u nich odhaduje. Listy jsou tmavě zelené, bez kresby a bez světlého pruhu, šířka listu v milimetrech publikovaná není, stejně jako u většiny kultivarů rodu.
Sezónní průběh začíná pozdě. Ozdobnice jsou teplomilné trávy typu C4 a rašení přichází teprve s prohřátou půdou, obvykle v květnu; hlavní přírůstek je červen a červenec. Kvetení je uváděno na září až říjen, a to je pro západní Čechy pozdní termín: v chladném roce nemusí lata nasadit a z rostliny zůstane štíhlý zelený trs. Německý zdroj sice uvádí rozsah od srpna, ale je to šablonový údaj platný pro celý rod, nikoli měřený termín u téhle odrůdy, a polské zdroje dávají září. Rané kvetení tedy doložené není.
Podzim a zima jsou naopak silné. List se barví do žlutooranžové až červené a je to u téhle odrůdy doložená vlastnost, ne odvozená od barvy laty. Struktura s mírně klenutými listy drží přes zimu a podle nizozemského zdroje je nejpůsobivější v mrazu, kdy stříbřité laty obrůstá jinovatka. Sestřih proto patří do předjaří, únor až březen, nikdy na podzim.
Tmavá lata má jedno praktické omezení, které je lepší znát předem. Proti tmavému pozadí, tedy před jehličnany nebo tmavou zdí, se bordó fáze ztrácí a odrůda vypadá jako obyčejná zelená tráva; vynikne až proti světlému pozadí, nad nižší světlou výsadbou nebo v protisvětle. Stříbřitobílá fáze po vyzrání už tohle omezení nemá.
Stanovištěm je plné slunce. V polostínu se štíhlý trs vytahuje, prořídne a ztrácí tím hlavní přednost, tedy čistý svislý obrys. Půda vyhovuje běžná zahradní, propustná a rovnoměrně vlhká, bez zimního zamokření u paty trsu. Jeden německý zdroj označuje odrůdu za zvlášť zdravou; je to jediný doklad, takže to zůstává poznámkou, ne parametrem. Mrazuvzdornost je doložená hodnotou -28 °C, a to z jediného zdroje; druhý ji uvádí jen slovně jako plně zimovzdornou, bez čísla.
Výška 170 až 180 centimetrů je údaj včetně květenství - výšku samotného listového trsu neuvádí ani jeden ze čtyř použitých zdrojů. Nedohledaná zůstává i míra samovýsevu. Růst je trsnatý, bez podzemních výběžků, a rostlina plochu nezaplevelí; rozmnožuje se dělením trsu.
Použití odpovídá tvaru. Štíhlý nerozvětvený trs se hodí do úzkých míst, kde by rozevřená odrůda překážela: jako stínítko a větrolam ve řadě, do japonských zahrad, do rabat mezi trvalky a do nádob. Doprovodem jsou nižší traviny a pozdní trvalky, nad kterými tmavé laty vyniknou. Údaje stojí na německém, nizozemském a dvou polských zdrojích, z nichž žádný není primární popis šlechtitele.
Odrůda není dílem Ernsta Pagelse, jak se u německy pojmenovaných ozdobnic předpokládá. Podle polského zdroje jde o selekci, která vznikla ve školce Zillmer v Německu v roce 2012 - jde tedy o skutečnou novinku, ne o starou odrůdu z velké německé vlny. Atribuce ale stojí na jediném zdroji: druhý nezávislý doklad se získat nepodařilo, a proto zůstává pravděpodobná, nikoli potvrzená. Německé jméno Versammlung znamená shromáždění a podle nizozemského zdroje odkazuje na to, jak hustě se laty v plném květu seskupují nad trsem. Druh sám pochází z východní Asie, z Číny, Koreje a Japonska.