Ozdobnice čínská 'Morning Light' (Miscanthus sinensis 'Morning Light') je jediná panašovaná odrůda ve skupině úzkolistých ozdobnic se stříbrným středním žebrem. Panašování má podobu úzké bílé lemovky po obou okrajích listu, nikoli pruhu ve středu čepele; shodují se na tom RHS, NC State Extension, University of Florida i německá sortimentní zkouška. Část německého obchodu popisuje u téhle odrůdy bílý středový pruh, proti čtyřem silným zdrojům to ale neobstojí a při srovnávání katalogů je to užitečné vědět. Druhou odlišností je rozměr: Hoffman Nursery měří na jednom stanovišti listový trs 120 centimetrů proti 180 centimetrům u 'Gracillimus', tedy o 60 centimetrů méně, a textura olistění je z celé skupiny nejjemnější.
Podoba habitu s 'Gracillimus' má jednoduché vysvětlení. RHS vede 'Morning Light' pod synonymem 'Gracillimus Variegatus', jde tedy skutečně o panašovaný typ téhož habitu: úzký vzpřímený trs s obloukovitě převislými konci listů, který se zdola rozšiřuje do vázy. Bílé okraje opticky zužují každou čepel a celý trs se v protisvětle rozsvěcí, což je důvod, proč se odrůda sází do bílých a stínově laděných záhonů.
Kvetení je u téhle odrůdy slabé místo a je poctivější to říct předem. Bruns uvádí u 'Morning Light' výslovně, že nekvete spolehlivě; německá sortimentní zkouška uvádí, že ve většině Německa květenství nenasadí; další německý zdroj to shrnuje tak, že v normálních létech nekvete vůbec. Kde kvetení přijde, nastupuje až v říjnu a listopadu, v pokusu Chicago Botanic Garden se první laty otevřely 2. října. Laty jsou při rozkvětu červenoměděné až nachové, po vyzrání stříbřitě bílé až béžové. V západních Čechách je tedy květ bonus po velmi teplém roce, ne vlastnost, na kterou se dá při plánování záhonu spoléhat. Jedna věc z toho plyne i pozitivně: samovýsev je u odrůdy nízký.
Rašení je pozdní. Ozdobnice jsou trávy teplé sezony, hmotu staví při vysokých letních teplotách a na jaře se hlásí teprve v květnu; prázdné místo v záhonu je proto do konce května normální stav. Na podzim list přechází do slámově zlaté a trs i stébla drží tvar přes zimu.
Stanoviště snese jako jediná ze skupiny i lehký polostín, plné slunce je ale pro kresbu listu lepší. Půda má být propustná, běžná zahradní, mírně vlhká; dlouhodobé zimní zamokření v ulehlé zemině rostlina nesnáší. Mrazuvzdornost je z celé skupiny nejslabší: doložena je hodnota kolem -20 °C, Bruns k tomu dodává, že v dlouhých tuhých zimách je potřeba ochrana, a Horstmann upozorňuje, že citlivé jsou především mladé rostliny. Havlis uvádí -29 °C, zdroje se tedy rozcházejí; pro západní Čechy je rozumné brát spodní hranici a mladé výsadby před první zimou zakrýt.
Listový trs dorůstá 100 až 130 centimetrů a 90 až 130 centimetrů šířky, v letech, kdy odrůda kvete, sahají laty do 140 až 180 centimetrů. Plné velikosti rostlina nabývá za tři až čtyři roky, rozmnožuje se dělením trsu a sestřih patří výhradně do předjaří.
V zahradě má smysl jako světlá solitéra, do nádob na terase, do bílých a jednobarevných výsadeb a na místa s dopoledním stínem. Spolu s tmavolistými trvalkami funguje kontrast nejlépe. Kdo potřebuje pravidelné kvetení, sáhne ve stejné skupině po ranějších odrůdách.
Jméno Morning Light znamená ranní světlo a popisuje efekt, který bílé okraje listů dělají v nízkém slunci: trs vypadá prosvětlený, jako by světlo procházelo skrz. RHS k němu vede synonymum 'Gracillimus Variegatus', což zároveň prozrazuje, odkud se habitus vzal. Šlechtitel ani rok uvedení nejsou v dostupných zdrojích doloženi, proto se neuvádějí. Druh pochází z Číny, Koreje a Japonska, kde pod jménem susuki patří k tradičním symbolům podzimu; panašované formy ozdobnice čínské se v japonských zahradách pěstují dlouho a do Evropy se dostaly později než formy zelenolisté.