Ozdobnice čínská 'Malepartus' (Miscanthus sinensis 'Malepartus') je trsnatá vytrvalá travina, kterou v roce 1983 vybral východofríský trvalkář Ernst Pagels. Ve skupině červeně kvetoucích ozdobnic slouží jako srovnávací měřítko: je z nich nejvyšší a má doloženou šířku čepele dva centimetry s nápadným bílým středním žebrem. Širší list znamená i hrubší texturu celého trsu, takže vedle jemnolistých odrůd působí 'Malepartus' masivně a je čitelný i z velké vzdálenosti.
Trs je vzpřímený, hustý a nevýběžkatý, rozšiřuje se pouze pozvolna po obvodu a okolní plochu nezabírá. Listy dorůstají délky až sto šedesát centimetrů, v horní polovině se klenutě sklánějí a skládají souvislý zelený kopec, nad který metlice vystupují o půl metru výš. Bílé střední žebro prochází celou čepelí a je patrné i z několika metrů. Příčné pásování ani bílý okraj na listu nejsou.
Kvetení spadá do srpna až října a tento údaj je u celé skupiny obchodně podstatnější než barva. Zdroje řadí odrůdu mezi středně rané ozdobnice, takže v západních Čechách vykvete spolehlivě každý rok, zatímco pozdní odrůdy téže barevné skupiny zůstávají v chladnějším roce bez metlic. Čerstvě rozkvetlé laty jsou vínově červené až měděně purpurové, během několika týdnů se rozevřou a vyzrálé přecházejí do stříbrné až stříbrobéžové. Obě fáze patří u 'Malepartus' k lépe doloženým v celém sortimentu. U většiny ostatních odrůd píšou katalogy jen „červená, později stříbrná" bez určení, kdy co platí.
Podzimní zbarvení listu nastupuje ve třech krocích: nejprve žlutooranžové, poté červenohnědé a nakonec pískové. Suchý trs drží tvar bez opory až do předjaří, tedy do února a března, a mokrý sníh ani námraza ho nerozvalí. U odrůdy takové hmotnosti to není obvyklé a je to hlavní důvod, proč se trs přes zimu nesestřihává.
Stanoviště patří plně slunné, v polostínu se stébla protahují a kvetení řídne. Půda má být propustná, středně živná a čerstvě vlhká, s reakcí od mírně kyselé po zásaditou. Trvale zamokřené polohy odrůda nesnáší a na přehnojené půdě stéblo změkne. Mrazuvzdornost je plná bez zimního krytí, uváděné rozmezí je -23,4 až -17,8 °C.
Olistěný trs měří okolo sto deseti centimetrů, s květenstvím rostlina vystoupá na sto sedmdesát až dvě stě dvacet centimetrů. Šířka se po několika letech ustálí mezi devadesáti a sto padesáti centimetry a právě v ní se zdroje rozcházejí nejvíc. Jde o teplomilnou trávu typu C4, jejíž růst vrcholí v nejteplejších týdnech léta; rašení začíná pozdě, obvykle až v druhé polovině dubna, takže na záhonu zůstává do té doby prázdné místo.
Množení se provádí výhradně dělením trsu na jaře, po vyrašení; při podzimním dělení rostliny často přes zimu hynou. Starý trs je u 'Malepartus' mimořádně tuhý a k rozdělení je potřeba ostrý rýč nebo pila. Na jednom místě odrůda vydrží deset i více let, teprve pak se střed trsu vyprazdňuje. Chorobami a škůdci prakticky netrpí. Samovýsev není pro tuto odrůdu publikovaný a v pokusu Chicagské botanické zahrady, který klíčivá semena u ozdobnic měřil, 'Malepartus' mezi hodnocenými odrůdami není; její semennou plodnost tedy nelze s ostatními srovnat.
Použití odpovídá rozměru: solitéra v trávníku, zadní plán velkých záhonů, sezonní zakrývná stěna a větrolam, výsadba u vodní hladiny. Metlice se hodí k řezu do vázy i do suchých vazeb a na rostlině vydrží až do předjaří.
Jméno odkazuje na Malepartus, hrad lišáka Reinekeho ze středověkého zvířecího eposu, který je v německé literatuře díky Goethovu přebásnění obecně známý. Odrůdu vybral v roce 1983 Ernst Pagels, trvalkář z východofríského Leeru, který z pozdně kvetoucích japonských rostlin hledal formy schopné vykvést i v kratším středoevropském létě. 'Malepartus' patří k první generaci těchto výběrů a drží se v sortimentu přes čtyřicet let. Jmenná podobnost s odrůdou 'Rotfuchs', tedy „lišák", je náhodná a žádný zdroj mezi oběma odrůdami příbuznost netvrdí. Druh sám roste v Japonsku, Koreji a Číně na slunných svazích a okrajích polí; v Japonsku se jeho stébla používala na došky.