Ozdobnice čínská 'Heron' (Miscanthus sinensis 'Heron') je ze čtyř polských novinek, které se letos naskladňují, nejvyšší: 220 až 230 centimetrů i s květenstvím. Druhý rozdíl je v barvě vyzrálé laty. Ta je u téhle odrůdy čistě bílá a lesklá, zatímco u rodu je obvyklým koncovým odstínem stříbrobéžová; mezi odrůdami v nabídce je to jediná s doloženou čistě bílou fází po vyzrání. Při rozkvětu je lata jiná - žlutorůžová, s růžovými odlesky, které se v plném květu ztrácejí. Obě fáze je potřeba brát odděleně, protože rozkvět trvá týdny, kdežto bílá fáze vydrží do zámrazu.
Trs je zároveň vzpřímený a kompaktní, s pevnými stébly, která podle zdrojů nepoléhají ani ve větru - u odrůdy přes dva metry je to podstatnější informace než odstín květenství, protože polehlá dvoumetrová tráva zalehne i okolní výsadbu. Listy jsou tmavě zelené se světlým středním nervem, dlouhé a obloukovitě splývavé, takže horní část trsu je vějířovitě rozevřená. Zdroje výslovně uvádějí, že olistění zůstává dlouho svěže zelené; podzimní přebarvení listu u téhle odrůdy nikdo nepopisuje, a proto se neuvádí.
Rašení je pozdní. Ozdobnice patří k teplomilným travám s fotosyntézou typu C4 a růst začíná teprve v prohřáté půdě, obvykle v květnu; prvních dvě stě centimetrů narůstá rostlina během června a července. Kvetení nastupuje v září, konec kvetení nemá doklad v žádném zdroji. Pro západní Čechy je to riziko, a u takhle vysoké odrůdy větší než u nízkých: v chladném roce nemusí lata nasadit vůbec a z rostliny zůstane dvoumetrová zelená kulisa bez květenství. Rané kvetení není u téhle odrůdy doložené a ani se neslibuje.
Pozdní rašení má u dvoumetrové odrůdy praktický důsledek, který se u nízkých travin neprojeví: plnou krycí výšku má rostlina až od července a na jaře je na jejím místě jen nízký nový list. Jako plot celoročně nefunguje a při plánování průhledů se s tím počítá. Čistě bílá lata naopak nejlépe vynikne v nízkém podzimním světle, kdy je nad porostem nejsvětlejším místem záhonu.
Stanovištěm je plné slunce a místo chráněné před stálým průvanem; pevná stébla sice drží, výška ale v exponované poloze kvetení oslabuje. Půda má být hlubší, běžná zahradní, propustná, středně živná a rovnoměrně vlhká - na chudé a vysýchavé půdě zůstane rostlina výrazně nižší. Přehnojení není ku prospěchu, protože měkká hmota ztrácí právě tu tuhost, na které stojí hlavní přednost odrůdy. Mrazuvzdornost je vysoká, doložená hodnotou -28 °C, a to pro Plzeňsko znamená přezimování bez ochrany; rizikem zůstává zimní zamokření u paty trsu.
Údaj 220 až 230 centimetrů je výška včetně květenství. Výšku samotného listového trsu neuvádí žádný dostupný zdroj, stejně jako šířku trsu, šířku listu, chování zimní siluety a míru samovýsevu - u šířky trsu to je při dvoumetrové výšce praktická mezera, protože rozestup se pak odhaduje. Růst je trsnatý, bez podzemních výběžků, rostlina se nešíří do plochy. Rozmnožuje se dělením trsu, suchá hmota se seřezává v předjaří.
V zahradě má odrůda smysl jako vysoká kulisa, letní stínítko na hranici pozemku nebo terasy, jako solitéra v trávníku a jako strukturní prvek v zadní části rozsáhlejších výsadeb. Bílé vyzrálé laty jsou použitelné do suchých vazeb. Údaje stojí na dvou polských školkařských zdrojích, které se shodují, primární popis šlechtitele k dispozici není.
Šlechtitelem je podle obou dostupných zdrojů Marek Synowiec z Polska. Odrůda se prodává v kolekci označené MajART, a to bývá zdrojem záměny: MajART je obchodní značka kolekce školky Artura Maje v Rykách, ne kultivarové jméno a ne jméno šlechtitele. Maj je u 'Heron' držitel a registrátor, autorem odrůdy je Synowiec. Samotné kultivarové jméno 'Heron' je v pořádku, je to anglické označení volavky; co přesně mělo pojmenovat, zdroje neuvádějí. Druh pochází z východní Asie, z Číny, Koreje a Japonska, odkud se do Evropy dostal v devatenáctém století; polské školky se na šlechtění ozdobnic prosadily až v posledních dvou desetiletích.