Ozdobnice čínská 'Gracillimus' (Miscanthus sinensis 'Gracillimus') je nejjemnolistější z běžně pěstovaných odrůd ozdobnice čínské. Od ostatních odrůd téhož druhu ji odlišuje šířka čepele: list je natolik úzký, že trs má jemnou, téměř vlasovou texturu a při větru se rozechvěje celý. Druhou odlišností je pozdní a v chladnějších polohách nejisté kvetení, které stojí za většinou zákaznických stížností na tuto odrůdu.
Trs je hustý, výhradně trsnatý, bez podzemních výběžků, tvarem připomíná rozšířenou vázu s převislými konci listů. Čepele jsou dlouhé, obloukovitě prohnuté, sytě zelené, se zřetelnou bílou střední žilkou, která dává listu stříbřitý odlesk. Proti ostatním odrůdám ozdobnice jde o výrazně užší a jemnější list, což je důvod, proč se odrůda drží v sortimentu už velmi dlouho. Květenství je vějířovitá lata na tuhém stéblu, zpočátku s červenoměděným nádechem, později vybledlá do stříbřitě béžové. Suché laty na rostlině vydrží a hodí se do vazby.
Sezónní průběh je pomalý. Jde o travinu teplé sezóny, která raší pozdě, obvykle až v květnu, a plné výšky listu dosahuje v červenci. Kvetení nastupuje v září a pokračuje do října. Pěstitelské podklady k tomu uvádějí podstatné omezení: květ je ozdobný jen po dlouhém a teplém létě a podzimu, v chladné a vlhké sezóně zůstává trs pouze listový. Německá sortimentní zkouška ozdobnic to potvrzuje z druhé strany, když nasazování klasů u odrůd typu 'Gracillimus' v chladnějších oblastech střední Evropy popisuje jako novější jev spojený s teplejšími roky. Pro západočeské podmínky z toho vyplývá, že kvetení je přídavek, ne jistota, a že smysl výsadby stojí na listu. Po prvních mrazech list přechází do bronzově zlaté barvy a suchý trs drží tvar hluboko do zimy. Jako vedlejší efekt slabého kvetení odpadá riziko samovýsevu, kterým základní druh v teplejších zemích zaplevelil okolí výsadeb.
Stanovištěm je plné slunce. Lehký polostín odrůda snese, ale stébla se vytahují a trs se rozkládá. Půda má být běžná zahradní, propustná, mírně vlhká až vysýchavá; vápenec, hlína, písek i jíl jsou v pořádku, pokud voda odtéká. Zavedený trs snáší letní sucho a krátkodobé zaplavení, rozhodujícím rizikem je zimní zamokření v ulehlé půdě, ne samotný mráz. Mrazuvzdornost odpovídá zóně 5, tedy přibližně do -25 °C, což je pro celé Česko s rezervou dostatečné. V příliš živné a stále vlhké půdě trs povoluje do stran a tvar vázy se rozpadá, na chudším a propustnějším místě zůstává pevný.
Konečná velikost se řídí sezónou. List tvoří trs zhruba 120 až 150 centimetrů vysoký a 90 až 120 centimetrů široký; v letech, kdy odrůda kvete, sahají laty do 170 až 190 centimetrů. Údaje ze britských a nizozemských zdrojů bývají nižší, z amerických vyšší, protože výška stoupá s teplem a délkou sezóny. Plné velikosti trs nabývá za dva až pět let. Starší trsy prořídnou ve středu a obnovují se dělením na jaře, při rašení. Odrůda se rozmnožuje výhradně dělením trsů, ze semen nevzchází pravá, takže v sortimentu jsou pouze vegetativně množené rostliny. Sestřih patří na konec zimy, do března, dokud nezačne nový výhon.
V zahradě má odrůda smysl jako solitéra s dostatečným odstupem, v pásech jako lehká pohledová zástěna nebo jako vzdušná výplň v trvalkových záhonech mezi tuhými formami, jako jsou rozchodníky, echinacey a vysoké hvězdnice. Ve štěrkových a moderních výsadbách funguje díky zimní siluetě celoročně. Pro místa, kde má být kvetení pravidelné, se hodí spíš ranější odrůdy ozdobnice.
Jméno gracillimus je latinský superlativ od gracilis, tedy štíhlý; znamená nejštíhlejší a míří přesně na šířku listu. Odrůda patří k nejstarším a nejznámějším kultivarům ozdobnice čínské a v obchodu se drží po generace, v anglicky mluvících zemích pod jménem maiden grass. Rodové jméno Miscanthus je složeno z řeckého miskos, stopka, a anthos, květ, podle stopkatých obilek v latě. Druh sám roste ve východní a jihovýchodní Asii; v Japonsku se nazývá susuki, patří mezi sedm podzimních travin japonské poezie, objevuje se v antologii Manjóšú a na hracích kartách hanafuda zastupuje osmý měsíc.