Ozdobnice čínská 'Gosia' (Miscanthus sinensis 'Gosia') je polská odrůda, kterou od zbytku sortimentu odděluje barva květenství, a to ve dvou oddělených fázích. Lata je při rozkvětu zlatá a na konci podzimu přechází do tmavě hnědé. V rodu je to neobvyklé: vyzrálé laty ozdobnic bývají stříbrobéžové a právě proto se jednotlivé odrůdy po vyzrání rozeznávají nejobtížněji. Druhým doloženým znakem je vzrůst - 170 centimetrů i s latou, tedy nejméně ze čtveřice novinek, které se letos naskladňují.
Trs je hustý a fontánový, listy se obloukovitě sklánějí až k zemi, takže obrys je dole širší než v místě květenství. Čepele jsou tmavě zelené, bez kresby a bez světlého pruhu; jeden zdroj je popisuje jako kaskádovité, druhý jako široké, číselná šířka listu není u kultivarů ozdobnic publikovaná vůbec. Laty vyrůstají na tuhých stéblech, u báze jsou silně zprohýbané, v horní části narovnané. Formu drží dlouho a tmavě hnědé zbarvení na konci podzimu je konečná fáze, ne přechodný odstín.
Sezónní průběh určuje to, že ozdobnice hospodaří s teplem jako trávy typu C4: v chladné půdě nerostou, rašení přichází až v květnu a hmota listu narůstá v červnu a červenci. Nástup kvetení je doložený na konec srpna, což je z nových polských odrůd nejdřív; kdy kvetení končí, neuvádí žádný zdroj. Rané kvetení to ale ještě není. Pro západní Čechy z toho plyne, že v chladném roce odrůda latu nasadit nemusí a porost zůstane jen listový - u zóny 6 je to riziko, se kterým se počítá předem, ne vada konkrétní partie.
Zimní hodnota je u téhle odrůdy nadstandardní a souvisí s barvou. Zatímco stříbrobéžové laty jiných ozdobnic na zimním světle splývají se slámovým porostem, tmavě hnědé květenství zůstává tmavým prvkem a je čitelné i proti sněhu. Suchá stébla stojí a laty neopadávají, takže sestřih má smysl odkládat až do předjaří, i kdyby porost přestal být zelený už v listopadu.
Stanovištěm je plné slunce. V polostínu trs řídne, stébla se vytahují a fontánový obrys se rozpadá. Půda vyhovuje běžná zahradní, propustná, středně živná a rovnoměrně vlhká; zavedený trs snáší letní sucho, zimní zamokření u paty nikoli. Mrazuvzdornost je vysoká a doložená hodnotou -28 °C, pro Plzeňsko a Klatovsko tedy stačí bez zimní ochrany.
Konečná výška 170 centimetrů je číslo včetně květenství. Výšku samotného listového trsu neuvádí ani jeden z dostupných zdrojů, stejně jako šířku trsu, podzimní barvu listu a míru samovýsevu. Tmavě hnědá barva se vztahuje k latě, nikoli k listu - o podzimním zbarvení olistění není u téhle odrůdy doloženo nic. Růst je trsnatý, bez podzemních výběžků, plochu rostlina nezaplevelí. Rozmnožuje se dělením trsu, suchá nadzemní část se seřezává v předjaří.
V zahradě má smysl jako nižší solitéra, do rabat a do skupin, kde je vidět tvar celého trsu. Zlatá a později hnědá lata je barevně jiná než stříbrná květenství starších odrůd, takže se obě skupiny dají kombinovat vedle sebe bez splývání. Fontánový obrys snese i volné postavení v trávníku, kde se listy sklánějí do všech stran a trs nepotřebuje oporu ani sousedy. Pro suché vazby je vhodná právě proto, že si lata drží tuhou formu i po uschnutí. V nádobě roste také, ale potřebuje objemný kořenový prostor a pravidelnou zálivku, protože ve vysýchavém substrátu zůstává nižší a kvete slaběji. Údaje o odrůdě stojí na dvou polských školkařských zdrojích, ne na primárním popisu šlechtitelky, a tomu odpovídá i to, kolik parametrů u ní zatím chybí.
Odrůda pochází z polské školky Szkółka Sójka a jako její autorka se uvádí Aldona Sójka; dva nezávislé polské zdroje se v tom shodují, primární popis od šlechtitelky k dispozici není. Autorství Artura Maje ani Krzysztofa Słowińského, kterým se polské novinky ozdobnic připisují nejčastěji, se nepotvrdilo. Jméno Gosia je polská zdrobnělina jména Małgorzata, tedy Markéta - křestní jména jsou u polských odrůd ozdobnic běžná. Ze stejné školky pocházejí také 'Rumba' a 'Cha-Cha' a všechny tři mají žlutou až zlatou latu; jako doklad jedné šlechtitelské linie je to zatím jen indicie, nikoli potvrzený fakt.