Ozdobnice čínská 'Ferner Osten' (Miscanthus sinensis 'Ferner Osten') je vytrvalá trsnatá travina, jejíž jméno v překladu znamená Dálný východ a odkazuje na oblast původu druhu. Odrůda byla vybrána v Německu pro brzké a spolehlivé kvetení a pro sytě červenou barvu čerstvě vyrašených metlic, která je mezi ozdobnicemi nejvýraznější.
Rostlina tvoří hustý, vzpřímený, nevýběžkatý trs, který se rozšiřuje jen pozvolna po obvodu a nikdy nezabírá okolní plochu; z hlediska zahradního použití jde o zcela neexpanzivní travinu, což ji odlišuje od rákosovitých druhů. Trs je v horní části mírně rozevřený a v dešti se nerozvaluje, pokud stanoviště není příliš živné.
Listy jsou úzké, čtyři až deset milimetrů široké, dlouze zašpičatělé, tmavě zelené s bílým středním žebrem, obloukovitě převislé v horní třetině. Proti starším odrůdám jsou znatelně užší, což dává trsu jemnější texturu. Na podzim se listy barví do oranžové, měděné a vínově červené, v zimě vybledají do slámově okrové.
Výška olistěného trsu je zhruba sto až sto dvacet centimetrů, s květenstvím rostlina vystoupá na sto čtyřicet až sto šedesát centimetrů. Šířka trsu se po několika letech ustálí kolem osmdesáti až sto centimetrů.
Kvetení začíná koncem srpna, tedy dříve než u většiny ozdobnic, což je v našich podmínkách rozhodující vlastnost: odrůda stihne vykvést i v chladnějším roce, zatímco pozdní odrůdy zůstanou bez metlic. Květenstvím je vějířovitá lata dlouhá patnáct až dvacet centimetrů. Čerstvě vyrašené laty jsou sytě vínově červené, po několika týdnech se rozevírají do chlupatých větví a barva přechází do stříbřitě béžové. Metlice na rostlině vydrží celou zimu a spolu se suchým listem tvoří zimní siluetu, která je hlavním důvodem, proč se rostlina přes zimu nesestřihává.
Zimní silueta je u této odrůdy pevná: suché stéblo je dostatečně tuhé, aby uneslo sníh, a trs zůstává vzpřímený až do jara. Při silné námraze se doporučuje svázat suché listy do snopu, čímž se zabrání rozvalení a zároveň se chrání střed trsu.
Sestřih se provádí až na konci zimy nebo brzy zjara, před rašením nových výhonů, a to na deset až dvacet centimetrů nad zemí. Dřívější zásah připraví zahradu o zimní hodnotu rostliny a odkryje střed trsu vlhku. Rašení začíná pozdě, obvykle až v druhé polovině dubna.
Stanoviště vyžaduje plně slunné; v polostínu se stébla protahují, trs se rozvaluje a kvetení řídne. Půda má být propustná, středně živná, čerstvě vlhká, s reakcí od mírně kyselé po zásaditou. Rostlina snáší i těžší půdy a po zakořenění zvládá sucho, na přehnojených stanovištích však změkne a poléhá. Trvale zamokřené polohy nesnáší. Mrazuvzdornost je plná, bez krytí i v horských polohách.
V zahradě se odrůda používá jako solitéra v trávníku, do trvalkových záhonů novodobého typu, do pásů podél zdí a plotů, jako sezonní clona a do velkých nádob. Kombinuje se s hvězdnicemi, třapatkami, mračňáky, sasankami a s nižšími travinami.
Množení se provádí výhradně dělením trsu na jaře, po rašení; podzimní dělení rostliny špatně snášejí a často během zimy hynou. Trs je s věkem velmi tuhý a k rozdělení je potřeba ostrý rýč nebo pila. Chorobami a škůdci odrůda prakticky netrpí a v zahradě vydrží na jednom místě deset i více let bez zásahu; teprve pak se střed trsu vyprazdňuje a dělení se stává nutným.
Miscanthus sinensis pochází z Japonska, Koreje a Číny, kde roste na slunných svazích a na okrajích polí; v Japonsku patří pod jménem susuki k sedmi tradičním podzimním bylinám a jeho stébla se používala na došky. Do Evropy se dostal koncem devatenáctého století a základem zahradního sortimentu se stal až v druhé polovině dvacátého století zásluhou německých školkařů. 'Ferner Osten' vyšlechtil Ernst Pagels, trvalkář z východofríského Leeru, který z pozdě kvetoucích japonských rostlin vybíral formy schopné vykvést ve středoevropském létě; jeho odrůdy tvoří dodnes jádro evropského sortimentu.