Ozdobnice čínská 'Adagio' (Miscanthus sinensis 'Adagio') je nejnižší odrůda ve skupině úzkolistých ozdobnic se stříbrným středním žebrem. Listový trs zůstává mezi 50 a 80 centimetry a americká databáze NC State Extension ji proto vede jako pravděpodobně nejnižší kultivar celého rodu. Druhý doložený rozdíl proti jinak velmi podobné 'Kleine Silberspinne' je barva listu: šedozelená až stříbrozelená, zatímco ostatní úzkolisté odrůdy skupiny mají list sytě zelený až olivový. Barva květenství se mezi těmito dvěma odrůdami nerozlišuje, žádný zdroj v ní rozdíl nepopisuje.
Trs je kompaktní a fontánovitý, listy se obloukovitě sklánějí k zemi a celek drží pravidelný obrys i po letech. Čepele jsou velmi úzké, se světlým středním pruhem, který dává olistění stříbřitý odlesk; šířka listu není u ozdobnic publikovaná číslem u žádné odrůdy, takže se srovnává jen slovně. Květenství jsou vzdušné laty na tuhých stéblech. Při rozkvětu jsou světle růžové až nachově béžové, po vyzrání krémově bílé až béžové. Ten posun je pro výběr odrůdy podstatný: vyzrálé laty vypadají u téměř všech ozdobnic stejně stříbrobéžově a odlišit je lze jen ve fázi rozkvětu.
Rašení přichází pozdě. Ozdobnice patří k trávám s letním typem fotosyntézy C4, které se rozjíždějí teprve s prohřátou půdou, obvykle v květnu, a plnou hmotu listu dohánějí v červnu a červenci. Kvetení nastupuje v srpnu a pokračuje do října. V pokusu Chicago Botanic Garden se první laty 'Adagio' otevřely 8. srpna, tedy o dva týdny dřív než u 'Kleine Silberspinne' a téměř o dva měsíce dřív než u 'Gracillimus'. Na podzim list přechází do žluté až oranžové a suchá stébla s latami zůstávají vzpřímená přes celou zimu.
Rané a bohaté kvetení má rub. Rentgenová analýza semen v témže pokusu ukázala, že raně kvetoucí úzkolisté odrůdy nasazují řádově víc klíčivých semen než pozdní. 'Adagio' leží v této řadě uprostřed: výrazně níž než 'Kleine Silberspinne' a 'Graziella', ale výš než pozdní 'Gracillimus' a 'Morning Light'. V záhonu to znamená střední tlak nesortových semenáčů v okolí trsu.
Stanovištěm je plné slunce. V polostínu trs řídne a stébla se vytahují, čímž se ztrácí hlavní přednost odrůdy, tedy nízký a hustý obrys. Půda má být běžná zahradní, propustná, mírně vlhká až vysýchavá; zavedený trs snáší letní sucho dobře, zimní zamokření v ulehlé půdě ne. Mrazuvzdornost je doložena hodnotou kolem -23 °C, což pro západní Čechy stačí bez ochrany. Vyšší údaj -34 °C, který se v českém obchodu objevuje, je přepočet z americké zóny, nikoli měřená hodnota, a zdroje se tedy rozcházejí.
Konečná velikost listového trsu je 50 až 80 centimetrů na výšku a 60 až 120 centimetrů na šířku, s květenstvím 100 až 150 centimetrů. Většina zdrojů trs od lat neodděluje a uvádí jen souhrnné rozpětí 100 až 150 centimetrů; nižší čísla platí pro olistění, vyšší včetně květenství. Plné velikosti rostlina nabývá za dva až tři roky, rozmnožuje se výhradně dělením trsu a sestřih patří do předjaří.
V zahradě má odrůda smysl jako nízká solitéra, do předsadby vyšších travin, k okrajům cest a do velkých nádob, kde se rozměrem vejde i na terasu. Sousedství nízkých trvalek snáší, protože je nezastíní, na rozdíl od metr a půl vysokých odrůd téhož druhu. Laty se dají řezat do suché vazby.
Jméno adagio je italský hudební pokyn pro pomalé, klidné tempo a míří na nespěšné působení drobného trsu. Šlechtitel ani rok uvedení nejsou v dostupných zdrojích doloženi, proto se neuvádějí. Druh sám pochází z východní Asie, z Číny, Koreje a Japonska, kde roste na slunných svazích a v horských travnatých porostech; v Japonsku se nazývá susuki a patří k sedmi podzimním travinám klasické poezie. Dnešní sortiment desítek odrůd vznikl převážně v německém trvalkářství druhé poloviny dvacátého století, odkud pochází i většina jmen v nabídce. 'Adagio' se v něm drží jako jeden z mála skutečně nízkých výběrů ozdobnice čínské.