Ostružiník jahodnatý (Rubus illecebrosus) je nízký polokeř pocházející z Japonska, kde roste na ostrovech Honšú, Kjúšú a Šikoku. Od ostatních ostružiníků se odlišuje tak zásadně, že se v pěstování chová spíš jako trvalka: na zimu zatahuje, nadzemní část odumírá a na jaře rostlina obráží z podzemních pupenů novými, jednoletými lodyhami.
Plody jsou sytě červené, dva až tři centimetry velké, tvarem připomínají jahodu, ale jejich povrch je členěný jako u maliny. Chuť je sladkokyselá, mírnější a méně sladká než u malin, s ovocnou kyselinou v popředí. Právě rozpor mezi vzhledem a chutí dal rostlině lidové jméno malinojahoda. Zrání připadá na období od srpna do září a probíhá postupně.
Rostlina tvoří plazivé kořeny a prýty dlouhé padesát až sto centimetrů, výjimečně až sto padesát. Květonosné větve jsou přímé, do šedesáti centimetrů dlouhé, lysé, neojíněné, s ostny tři až čtyři milimetry dlouhými. Bílé květy jsou nápadně velké, takže rostlina působí okrasně i mimo dobu plodnosti. Postupem let vzniká z jedné rostliny hustý porost desítek až stovek nízkých lodyh.
Pěstování je nenáročné. Rostlina je plně mrazuvzdorná, protože zimu přečkává pod zemí a nadzemní část nemůže namrznout. Vyhovuje jí slunné až polostinné místo s dostatkem vláhy; v suchu plody zůstávají drobné a rychle zasychají. Půda má být humózní a propustná.
Základní údržbou je řez a hlídání šíření. Odplozené a zaschlé lodyhy se odstraňují na konci vegetace nebo v předjaří; rostlina si obnovu zajistí sama. Šíření kořenovými výběžky je vydatné, proto se do malých záhonů vysazuje s kořenovou zábranou nebo do nádoby, jinak porost postupně obsadí okolí.
Plody se zpracovávají na džemy, rosoly, sirupy a kompoty, kde vyšší kyselost není na závadu; k přímé konzumaci se hodí méně než maliny. Rostlina se v Evropě pěstuje pro plody především v Litvě.
Souhrnně jde o rostlinu, která se v zahradě chová jinak než ostatní ostružiníky: nepotřebuje oporu, nemrzne a každý rok začíná znovu z podzemních pupenů. Hodnotu má především ve zpracování, kde vyšší kyselost není na závadu, a v okrasném účinku velkých bílých květů. Hlavním úskalím je šíření kořenovými výběžky, které je bez zábrany rychlé a obtížně zvratné.
Druh popsal německý botanik Wilhelm Olbers Focke, specialista na rod Rubus, jehož systém ostružiníků se používá dodnes. Latinské illecebrosus znamená svůdný, lákavý a odkazuje na nápadné, sytě červené plody, které slibují víc, než jejich chuť nabídne. Do Evropy se rostlina dostala jako okrasná novinka a teprve později se ukázalo, že v chladnějších oblastech spolehlivě plodí; v Litvě se proto pěstuje pro plody v běžném měřítku. České jméno malinojahoda vzniklo lidově, z rozporu mezi tvarem plodu a jeho členěným povrchem. Rodové jméno Rubus je latinské označení ostružiníku, odvozené od ruber, červený.