Ostružiník jahodnatý (Rubus illecebrosus) je nízký polokeř z Japonska, kde roste na ostrovech Honšú, Kjúšú a Šikoku. Od ostatních ostružiníků se liší natolik, že se v zahradě chová spíš jako trvalka: na zimu zatahuje, nadzemní část odumře a na jaře rostlina obrazí z podzemních pupenů novými jednoletými lodyhami. Každá sezona tak začíná s čerstvými lodyhami, které ještě týž rok kvetou i plodí.
Plody jsou sytě červené a měří 2 až 3 cm. Tvarem připomínají jahodu, povrch mají členěný jako malina. Chuť je sladkokyselá, méně sladká než u malin, s ovocnou kyselinou v popředí, takže vzhled slibuje víc, než chuť nabídne. Zrají postupně od srpna do září.
Rostlina tvoří plazivé kořeny a prýty dlouhé 50 až 100 cm, výjimečně až sto padesát centimetrů. Květonosné větve jsou přímé, nanejvýš 60 cm dlouhé, lysé a neojíněné, s ostny dlouhými tři až čtyři milimetry. Bílé květy jsou nápadně velké, a rostlina proto působí okrasně i mimo dobu plodů. Z jedné sazenice postupem let vznikne hustý porost desítek až stovek nízkých lodyh.
Pěstování je nenáročné. Mrazuvzdornost je plná, protože rostlina zimu přečkává pod zemí a nadzemní část nemá co namrznout. Vyhovuje jí slunce až polostín, humózní propustná půda a dostatek vláhy; v suchu plody zůstanou drobné a rychle zasychají.
Péče spočívá v odstranění starých lodyh a v hlídání šíření. Odplozené a zaschlé lodyhy se odstřihnou na konci vegetace nebo v předjaří, obnovu si rostlina zajistí sama. Kořenovými výběžky se šíří vydatně a bez zábrany rychle obsadí okolí, což se těžko vrací zpět. Do malých záhonů se proto sází s kořenovou zábranou nebo do nádoby.
Plody se hodí hlavně na džemy, rosoly, sirupy a kompoty, kde vyšší kyselost nevadí; k jídlu přímo z keře jsou méně vhodné než maliny. Kyselost, která při jídle z ruky ruší, dodá džemu a sirupu výraznou chuť. V Evropě se pro plody pěstuje hlavně v Litvě.
V zahradě se tedy chová jinak než ostatní ostružiníky: oporu nepotřebuje, nemrzne a každý rok začíná znovu ze země. Hodnotu má ve zpracování plodů a v okrasných velkých bílých květech. Hlavní starostí je rozrůstání do okolí, které je třeba od začátku držet v mezích.
Druh popsal německý botanik Wilhelm Olbers Focke, specialista na rod Rubus, jehož systém ostružiníků se používá dodnes. Do Evropy se rostlina dostala jako okrasná novinka pro své nápadné sytě červené plody a teprve později se ukázalo, že v chladnějších oblastech spolehlivě plodí. V Litvě se proto pěstuje pro plody v běžném měřítku.