Ostřice pobřežní 'Variegata' (Carex riparia 'Variegata') je panašovaný kultivar domácí mokřadní ostřice z čeledi šáchorovitých. Základní druh roste běžně v rákosinách, u rybníků, na okrajích tůní a v příkopech od nížin do podhůří a v přírodě dorůstá metru a půl. Kultivar je jeho zeslabenou, bíle kreslenou variantou, vyšlechtěnou pro okrasné použití v jezírkách a mokřadech.
Nejnápadnějším znakem je zbarvení listů. Čepele jsou úzké, tuhé, ostře kýlnaté, s bílým a zeleným podélným pruhováním. Mladé listy vyrážejí na jaře prakticky celé bílé a teprve postupně se v nich objevuje zelený proužek, takže se poměr obou barev během sezony mění a trs postupně zelená. Bílá kresba je čistá, bez nažloutlého nádechu, což je u mokřadních rostlin méně obvyklé. Trs je vzpřímený, s listy mírně přehnutými v horní části, výšky zhruba padesát až šedesát centimetrů — proti druhu tedy poloviční. Kvete v květnu a červnu, klasy jsou hnědočerné, vzpřímené a nad světlým listem tvoří výrazný kontrast; okrasnou hodnotu mají i po odkvětu, dokud nezvětrají.
Rostlina není trsnatá v pravém slova smyslu. Tvoří dlouhé podzemní výběžky a rozrůstá se do stran, byť podstatně pomaleji než zelený druh, který dokáže v mělké vodě zaplnit celé pásmo. I u panašované formy je proto rozumné počítat s tím, že se šíří; v malém jezírku se sází do košíku pro vodní rostliny nebo do vymezené kapsy, ve větších mokřadech a kořenových čistírnách se naopak její schopnost zapojit plochu využívá.
Stanovištěm je břehová a mělkovodní zóna. Rostlina snáší trvale zamokřenou půdu bez volné vodní hladiny i mělkou vodu; obvyklá hloubka nad kořenovým balem je nula až patnáct centimetrů, krátkodobě a u zavedených trsů i více. Substrát vyhovuje těžší, jílovito-hlinitý, spíše živný, bez rašeliny. Nejlépe vypadá na slunci; v polostínu roste také, ale bílá kresba je méně výrazná a trs bývá řidší. Kolísání hladiny snáší dobře, dokud kořeny neproschnou úplně, takže se hodí i do dešťových zahrad a do zón, které přes léto vysychají.
Mrazuvzdornost je plná, jde o domácí druh. Na podzim listy postupně žloutnou a usychají, přes zimu zůstává suchá listová kupa, která má vlastní grafickou hodnotu a zároveň chrání oddenky. Do vody se rostlina nesnáší přenášet ani zazimovávat, přezimuje na místě.
V zahradě se uplatní jako světlý akcent v jinak převážně zelené mokřadní výsadbě. Kombinuje se s kosatcem žlutým a sibiřským, blatouchem, zevarem, ďáblíkem a s vysokými travinami; vedle nich působí panašovaný list jako přirozený odraz hladiny. Sází se k okrajům jezírek, do potočních břehů, k dřevěným molům a lávkám, do nádob bez odtoku a do kořenových čistíren. Dobře funguje i v samostatné vodotěsné nádobě na terase, kde je růst do stran přirozeně omezen a kde vynikne kresba listu v úrovni očí. Ve větších plochách stabilizuje břeh a hustou sítí oddenků brání jeho vymílání. Oddenky se rozrůstají podzemními výběžky poměrně rychle, takže v malých jezírkách se kořenový prostor omezuje košem nebo obrubou zapuštěnou nejméně třicet centimetrů hluboko. Sestřih suché nadzemní části připadá na konec zimy, ještě před rašením nových listů.
Druhové jméno riparia vychází z latinského ripa, tedy břeh, a přesně popisuje stanoviště: ostřice pobřežní patří k typickým rostlinám rákosin, pobřežních pásem stojatých vod a zamokřených příkopů v celé Evropě a v západní Asii. Rod Carex je s více než dvěma tisíci druhy jedním z nejpočetnějších rodů kvetoucích rostlin vůbec a v Česku samotném roste kolem stovky druhů ostřic. Kultivar 'Variegata' je zahradní výběr bíle panašované mutace, který se v evropských vodních zahradách pěstuje po desetiletí. Panašování je zde spojeno se sníženou tvorbou chlorofylu, což vysvětluje slabší růst i menší vzrůst rostliny oproti zelené výchozí formě.