Ostřice japonská 'Ice Dance' (Carex morrowii 'Ice Dance') je stálezelená travina z čeledi šáchorovitých, v evropských katalozích vedená také jako Carex foliosissima 'Icedance' nebo Carex morrowii subsp. foliosissima. Jde o jednu a tutéž rostlinu; taxonomie se u japonských ostřic dosud usazuje a podle databáze POWO je morrowijská subspecie homotypickým synonymem druhu Carex foliosissima. V sortimentu panašovaných odrůd má odrůda zvláštní postavení tím, že se nechová jako trs, ale jako půdokryv.
List je široký, plochý a na líci lesklý, kolem dvanácti milimetrů, se sytě temně zeleným středem a krémově bílým až čistě bílým okrajem po obou stranách čepele. Okraj je úzký až středně široký - proti odrůdě 'Goldband', která má světlého lemu výrazně víc, je zřetelně užší. Protože zelená je tmavá a bílá čistá, patří kontrast k nejostřejším v celé skupině. Kresba se během sezony nemění. Trs je zpočátku vzpřímený, s věkem se obloukovitě rozkládá a jednotlivé růžice se od sebe vzdalují. Klásky vyrůstají od dubna do června, jsou zelenavě bílé a později hnědnou; na vzhledu výsadby se nepodílejí.
Olistění vytrvává celý rok a v mírných zimách zůstává výsadba zelená a celistvá. V tuhých a bezsněhých zimách okraje listů hnědnou a v chladnějších polohách se rostlina chová jen jako poloopadavá; tam se poškozené olistění na začátku jara seřízne nízko a porost obroste. To je výjimečný zásah. Jinak platí pravidlo, které je pro ostřice určující: sestřih k zemi jim nevyhovuje, protože po něm raší pomalu a nepravidelně, a běžnou jarní úpravou je vyčesání odumřelých listů z porostu.
Stanoviště vyhovuje polostinné až stinné, včetně plochy pod korunami stromů. Půda má být humózní, propustná a svěží až vlhká; po zakořenění odrůda snese i sušší stín, což ji mezi panašovanými ostřicemi odlišuje. Opačný extrém je naopak nebezpečný - Hoffman Nursery upozorňuje přímo na citlivost k přelití a hnilobě kořenů, takže trvale mokré a těžké stanoviště rostlině škodí víc než přísušek. Mrazuvzdornost odpovídá zhruba -23 až -18 °C, tedy v západních Čechách bezpečně bez zimního krytí.
Výška trsu je třicet až čtyřicet centimetrů, do šířky se jednotlivá rostlina dostane na třicet až šedesát centimetrů - a tady je jádro rozdílu. 'Ice Dance' se šíří krátkými podzemními oddenky, pomalu, ale soustavně, a místo samostatného trsu vytvoří za několik sezon souvislou hustou plochu, která sama potlačuje plevel. Invazní není a hranici výsadby překročí po centimetrech, ne po metrech, přesto je to vlastnost, se kterou se musí počítat: kdo kupuje jeden ozdobný trs do kompozice, bude po dvou letech překvapen, protože se rozteče. Mezi ostřicemi v nabídce je to jediná odrůda, u které se na výběžcích shodují všechny silné prameny.
Použití z toho plyne samo. Vysazuje se plošně jako pokryvná travina pod dřeviny a do stinných míst, kde trávník neobstojí a kosit se nedá, dále na okraje cest a do pásů podél zdí. Sází se v rozestupu kolem třiceti centimetrů; v takovém sponu se porost uzavře během druhé až třetí sezony. Dobře funguje i v nádobě, kde oddenky narazí na stěnu a rostlina zahustí celý objem. Snáší kořenovou konkurenci dřevin a jarní cibuloviny koberec bez potíží prorostou.
Výchozí druh Carex morrowii roste v podrostu japonských lesů a jméno nese po Jamesi Morrowovi, americkém zemědělci a přírodovědci, který se v polovině devatenáctého století zúčastnil Perryho expedice do Japonska a podílel se na sběru rostlin. Odrůda 'Ice Dance' přišla z japonské školkařské praxe a v Severní Americe se prosadila natolik, že jí Iowa State University v roce 2002 udělila ocenění Outstanding Plant Award. Obchodní jméno odkazuje k bílému lemu listu. Část pramenů rostlinu vede pod jménem Carex foliosissima a píše ji jako 'Icedance', jednoslovně, takže se stejná odrůda dá v katalozích najít pod několika zápisy.