Orobinec štíhlý (Typha lugdunensis) je vytrvalá oddenkatá bylina z čeledi orobincovitých, řazená mezi kompaktnější druhy rodu Typha. V odborné literatuře se vedle jména Typha lugdunensis uvádí i synonymum Typha gracilis, pod kterým je rostlina v zahradnickém prodeji často nabízena. Rod Typha zahrnuje mokřadní byliny s typickým válcovitým květenstvím a je znám i pod lidovým označením doutníky, podle tvaru dozrálých paliček.
Habitus tvoří přímé, štíhlé lodyhy vyrůstající z husté trsnaté základny. Listy jsou úzké, pásovité, tuhé a vzpřímené, výrazně tenčí než u orobince širokolistého. Květenství je typické pro celý rod – na vrcholu lodyhy vyrůstá válcovitý klas, ve kterém je nahoře tenčí samčí část a pod ní silnější samičí část, srostlá do kompaktní paličky. Po odkvětu samčí části lodyha nad paličkou zůstává jen jako holý zbytek, zatímco samičí paličky dozrávají do světle hnědé barvy a dorůstají délky kolem deseti centimetrů. Ke konci sezóny se paličky rozpadají a uvolňují chmýří s drobnými semeny, které se šíří větrem nad hladinou.
Sezónní průběh začíná zjara svazky čerstvě zelených, vzpřímených listů. V létě vyrůstají květní stvoly a rostlina kvete – nejprve odkvétá a opadává pylová samčí část klasu, zatímco samičí paličky pod ní dále tloustnou a tmavnou. Na podzim listy žloutnou a postupně odumírají, paličky ale zůstávají na stvolech i přes zimu a rozpadají se pozvolna, takže mají okrasnou hodnotu i v zimním období, pokud se lodyhy neseřežou hned na podzim.
Stanoviště vyžaduje slunné až polostinné místo přímo ve vodě nebo v trvale podmáčené půdě. Rostlina se sází do mělké vody s hladinou nad košem přibližně třináct až dvacet dva centimetrů, případně přímo do bahnitého substrátu na okraji jezírka bez volné vodní hladiny. Půda má být živná, jílovito-hlinitá, schopná trvale zadržovat vlhkost; propustné a rychle vysychající substráty rostlině nevyhovují. Snáší i krátkodobé kolísání hladiny, které je u přírodních i zahradních jezírek během roku běžné, pokud kořenový bal nezůstává trvale zcela bez vody.
Vzrůstem patří orobinec štíhlý mezi menší zástupce rodu – dosahuje výšky kolem devadesáti centimetrů, což je podstatně méně než u orobince širokolistého, jehož lodyhy přerůstají dva metry. Kořenový systém je oddenkatý a rostlina se rozrůstá do stran, ve srovnání s orobincem širokolistým nebo úzkolistým ale podstatně méně bujně, takže nepřerůstá vymezený prostor tak rychle a sousední výsadbu nevytlačuje v takové míře. I proto se řadí mezi orobince vhodné do menších a středních vodních ploch, kde by se rychleji se šířící druhy musely pravidelně omezovat. Roční přírůstek nových výhonů z oddenků je mírný, takže trs zahušťuje spíše postupně než skokově a nevyžaduje časté zásahy do jeho rozsahu.
V zahradě se uplatňuje na mělkých okrajích jezírek a v mokřadních záhonech, kde nahrazuje mohutnější orobince tam, kde je prostor omezený. Vzpřímené listy a paličky dodávají vodní ploše svislou linii a tvoří kontrast s nízkými pobřežními i plovoucími rostlinami, jako jsou blatouchy nebo puškvorce. Paličky se řežou i do suchých vazeb, kde vydrží dlouho beze změny tvaru. Díky menšímu vzrůstu se rostlina hodí také do větších nádob a kontejnerových jezírek na terase, kde by se orobinec širokolistý svou velikostí neuplatnil. Porost vyhledávají vážky, které využívají vzpřímené lodyhy jako posedy, a hustší trsy poskytují při hladině úkryt drobným vodním živočichům, například pulcům nebo larvám hmyzu.
Druhové jméno lugdunensis odkazuje na Lugdunum, latinský název francouzského města Lyon, v jehož okolí byl druh poprvé popsán botanikem Chabertem. Rozšíření orobince štíhlého je nesouvislé – roste roztroušeně ve Francii, Německu a Švýcarsku, dále pak odděleně v Íránu, Iráku a Turecku a v několika provinciích Číny, což je pro mokřadní druh neobvyklý, silně přerušovaný areál. Takové rozdělené výskyty na dvou koncích Eurasie ukazují na starší, dnes už z velké části zaniklý souvislý areál. V zahradnickém sortimentu se rostlina prodává i pod starším synonymem Typha gracilis a bývá ceněna jako menší, méně bujně se šířící náhrada za invazivnější orobince.