Ořešák vlašský 'Milotai' (Juglans regia 'Milotai') je maďarská odrůda, u nás známá především pod označením 'Milotai 10'. Patří k nejrozšířenějším odrůdovým ořešákům ve střední Evropě a je ceněna pro pravidelnou, vydatnou plodnost a dobrou přizpůsobivost místním podmínkám. Dorůstá deseti až patnácti metrů a tvoří širokou, dobře prosvětlenou korunu; růst je střední bujnosti.
Ořechy jsou středně velké až velké, oválné, se světlou, tenkou skořápkou, která se snadno louská a přitom jádro dostatečně chrání. Podíl jádra dosahuje zhruba padesáti procent hmotnosti ořechu, což je nadprůměrná hodnota a hlavní důvod, proč se odrůda uplatňuje i v produkčních výsadbách. Jádro je světlé, plné, chutná jemně sladce, bez svíravé dochuti. Ořechy dozrávají koncem září, tedy dříve než u řady jiných odrůd; zralost se pozná podle pukajícího zeleného oplodí a samovolného opadu.
Ořešák je jednodomý – samčí jehnědy i samičí květy nese táž rostlina, kvetou však zpravidla v posunutých termínech. Odrůda 'Milotai' se vyznačuje postupným, protaženým kvetením, díky němuž se termíny obou typů květů překrývají a strom plodí i bez dalšího ořešáku v okolí. Přítomnost druhého stromu nicméně vyrovnává úrodu mezi ročníky. Kvetení nastává poměrně pozdě, což je spolu s vysokou odolností proti jarním mrazíkům hlavní pojistkou pravidelné plodnosti.
Odrůdové ořešáky se pěstují roubované na semenáčových podnožích. Podnož ovlivňuje ujímavost, bujnost a odolnost vůči půdním chorobám; roubování je zároveň jediný způsob, jak odrůdové vlastnosti zachovat, protože ze semene vyroste vždy jiná rostlina.
Stanoviště má být teplé, slunné a volné, půda hluboká, propustná, hlinitá až hlinitopísčitá, s neutrální až mírně zásaditou reakcí. Ořešák nesnáší zamokření ani zastínění a sám silně stíní, takže se pod ním daří jen málokteré rostlině. Mrazuvzdornost je vysoká, odrůda přečká středoevropské zimy bez poškození. Řez se provádí v létě nebo koncem zimy za plné vegetace, protože v předjaří strom silně roní mízu.
Ořechy se jedí syrové i pražené, používají do cukrářství, salátů a omáček, lisují na olej. Zelené nezralé plody se zpracovávají na likéry a zavařeniny. Skladované ve skořápce v chladu a suchu vydrží rok bez ztráty kvality.
Ořešák tvoří hluboký kůlový kořen, takže se starší stromy prakticky nedají přesazovat a volba stanoviště je konečná. Z kořenů i z opadaného listí se uvolňuje juglon, látka potlačující růst řady rostlin, proto se pod korunou daří jen omezenému okruhu druhů. Odstup od budov a jiných dřevin má být nejméně deset metrů. V prvních letech po výsadbě se kmen chrání před osluněním a poškozením zvěří.
Odrůda pochází z obce Milota v severovýchodním Maďarsku, v župě Szabolcs-Szatmár-Bereg u hranic s Ukrajinou, kde se ořešáky pěstují po staletí a kde se dodnes koná tradiční ořechová slavnost. Z místní krajové populace byla ve 20. století vyselektována řada klonů, z nichž se nejvíce prosadil 'Milotai 10'. Číslo v názvu je pořadové označení vybraného semenáče. Latinský rodový název Juglans vznikl stažením z Jovis glans, tedy Jupiterův žalud, přívlastek regia znamená královský. Český název vlašský připomíná cestu, kterou se ořešák do našich zemí šířil – z Itálie, staročeských Vlach.