Ořešák vlašský 'Jacek Lubelski' (Juglans regia 'Jacek Lubelski') je odrůda vybraná v polském Lublinsku a doporučovaná pro domácí zahrady. Vytváří strom dorůstající zhruba deseti metrů s širokou, rozložitou korunou. Listy jsou velké, světle zelené, složené z pěti až devíti lístků a rozvíjejí se koncem dubna a v květnu současně s květem.
Plody jsou velké, dosahují až pěti centimetrů v průměru. Skořápka je tenká a měkká, tedy takzvaný papírák, a je zcela vyplněná chutným světlým jádrem. Právě poměr jádra ke skořápce a jeho snadné vyloupnutí patří u této odrůdy k hlavním důvodům, proč se doporučuje do zahrad. Chuť jádra je jemná, máslová, bez výrazné hořkosti.
Ořechy dozrávají koncem září. Zralost pozná pěstitel podle popraskání zeleného oplodí a samovolného opadu. Sklizené ořechy se zbaví zbytků oplodí, omyjí a suší v jedné vrstvě na vzdušném stinném místě; teprve dobře vysušené jádro si udrží světlou barvu a nezaplesniví.
Ořešák je jednodomý a opyluje jej vítr. Samčí jehnědy dorůstají až deseti centimetrů, samičí květy vyrůstají po dvou až pěti na krátkých letorostech. Odrůda plodí i jako solitér, přítomnost dalšího ořešáku v dosahu však plodnost stabilizuje, protože samčí a samičí květy na jednom stromě často nekvetou zcela současně.
Stanoviště vyhovuje slunné a chráněné, mimo mrazové kotliny, protože pozdní jarní mrazy poškozují rašící letorosty. Půda má být průměrně živná, dobře propustná a mírně vlhká; trvale zamokřené polohy ořešák nesnáší. Vyzrálé dřevo je mrazuvzdorné zhruba do minus pětadvaceti stupňů. Roubované stromky nasazují plody za dvě až tři léta po výsadbě, což je proti semenáčům, čekajícím i deset let, zásadní rozdíl; jako podnož slouží semenáč ořešáku vlašského. Kořen je kůlový, přesazování snáší špatně, proto se vysazuje co nejmladší materiál rovnou na konečné místo.
Jádra se konzumují čerstvá i sušená, používají se do pečiva, cukrovinek a salátů. Vysušené ořechy ve skořápce vydrží na chladném suchém místě celou zimu.
Umístění v zahradě má u ořešáku zvláštní pravidla. Kořeny, listy i oplodí uvolňují juglon, látku potlačující růst řady rostlin, takže pod korunou neprospívají rajčata, brambory, jabloně ani borůvky; trávník, česnek nebo kopřiva naopak sousedství snášejí. Vzhledem k rozložité koruně této odrůdy se strom sází s odstupem od hranice pozemku i od staveb a počítá se s ním jako s dominantou celé plochy.
Odrůda pochází z Lublinského vojvodství na východě Polska, kde byla vybrána z místních výsadeb jako krajová selekce s velkými plody a měkkou skořápkou. Jméno je prosté křestní jméno Jacek, polskou podobu jména Hyacint, doplněné přívlastkem podle regionu původu; takové pojmenování je u polských ovocných novinek běžné a odkazuje spíš k rodinné tradici pěstitele než k šlechtitelskému programu. Odrůda byla přihlášena do soutěže rostlinných novinek na mezinárodní výstavě Zieleń to Życie v roce 2021, čímž se dostala z regionálního pěstování do širší nabídky školek ve střední Evropě.