Ořechoplodec klandonský 'Sterling Silver' (Caryopteris x clandonensis 'Lissilv') je nízký opadavý polokeř, který se od ostatních odrůd liší především barvou olistění. Běžné odrůdy mají list šedozelený; zde jde o výrazné stříbro s chladným mentolovým nádechem, patrné na několik metrů i mimo dobu květu.
Listy vyrůstají vstřícně, jsou podlouhle vejčité, po okraji hrubě pilovité a na rubu hustě plstnaté; právě tato plsť dává celé rostlině stříbřitý tón. Líc je o odstín tmavší než rub, takže se olistění při větru viditelně převaluje mezi šedostříbrnou a bělavou. Odrůdový popis uvádí čepel o něco větší než u obou rodičovských odrůd. Po rozemnutí voní kořenitě až pryskyřičně, což je společný znak celého rodu. Květy jsou drobné, trubkovité, se zřetelně vyčnívajícími tyčinkami, sdružené do hustých svazečků v úžlabí horních listů a na vrcholech letorostů. Barva je levandulově modrofialová, tedy měkčí a světlejší tón, než jaký uvádí odrůdový patent u mateřské rostliny. Na stříbrném podkladu působí kontrastně a studeně. Plody jsou suché nažky v drobném čtyřdílném pouzdru, bez ozdobné hodnoty. Letorosty jsou tenké, přímé, v prvním roce bylinné a teprve k podzimu dřevnatějící.
Sezónní průběh je pozdní. Rašení přichází až koncem dubna nebo v květnu, takže holé větve na jaře neznamenají poškození. Kvetení začíná v druhé polovině srpna a pokračuje přes září, u příznivého počasí do prvních mrazíků; jde o dobu, kdy v záhonu kvete málo dřevin. Podzimní zbarvení listu do purpurově nachových a jantarově oranžových odstínů je mezi ořechoplodci neobvyklé a prodlužuje okrasnost až do listopadu. Po opadu zůstává nízká kostra tenkých výhonů, která sama o sobě zimní obraz netvoří.
Stanoviště patří na plné slunce; v polostínu stříbrná barva bledne, výhony se protahují a kvetení řídne. Půda má být lehká, propustná, spíše chudší a na jaře se rychle prohřívající. Reakce půdy nerozhoduje, kyselé i vápnité stanoviště vyhovuje. Rozhodující je zimní vlhkost: těžká ulehlá půda s vodou u kořenů je častější příčinou ztrát než samotný mráz. Rostlina je po zakořenění odolná k suchu a na chudém, výhřevném stanovišti drží stříbrnou barvu nejlépe; na živné a vlhké půdě list zelená a výhony měknou. Konce loňských výhonů zpravidla přes zimu zaschnou, což je u polokeře běžné a jarní řez to odstraní. Údaje o mrazuvzdornosti se mezi zdroji rozcházejí - odrůdový patent uvádí -20 °C, část školkařských zdrojů až -25 °C.
Vzrůst je pomalý, habitus kompaktní a vzpřímený, s hustým větvením od báze. Při obvyklém každoročním jarním zmlazení se rostlina drží na 0,3-0,5 m výšky a zhruba stejné šířce, což je nejnižší poloha v rámci odrůd ořechoplodce klandonského. Bez řezu a v teplých polohách popisuje odrůdový patent rostlinu asi 0,9 m vysokou a znatelně užší. Kvete na letošním dřevě, jarní řez tedy kvetení neomezuje, naopak je podmínkou hustého tvaru.
Využití vychází právě z nízkého vzrůstu a barvy listu. Rostlina se hodí do popředí slunných záhonů, do štěrkových a suchých výsadeb, na svahy a k patě zdí. Díky rozměrům snese nádobu i truhlík, kde ji větší odrůdy přerůstají. Dobře funguje jako nízký neformální lem chodníku nebo jako klidný stříbrný podklad pro trvalky s tmavým listem a pro pozdní traviny. Pozdní nektarodárný květ vyhledávají včely, čmeláci a motýli, takže má místo i v zahradách zaměřených na opylovače.
Odrůda vznikla náhodou. V roce 2006 ji šlechtitel Peter Catt našel jako semenáč z volného sprášení ve své školce Liss Forest Nursery v Greathamu v anglickém Hampshire. Rodiči jsou 'Longwood Blue' jako matka a 'Heavenly Blue' jako otec; potomek zdědil menší bujnost obou a přidal znak, který u žádného z nich není - stříbrné olistění. Odrůdové jméno 'Lissilv' spojuje název školky a anglické silver, obchodní označení Sterling Silver odkazuje na sterlingové stříbro. Rostlina je chráněna americkým patentem PP22474 z roku 2012 a evropskými odrůdovými právy; na výstavě Plantarium získala v roce 2008 stříbrnou medaili.