Ořechoplodec klandonský 'Heavenly Blue' (Caryopteris clandonensis 'Heavenly Blue') je nejstarší široce pěstovaná odrůda tohoto křížence a novější klony se dodnes měří podle něj. Vznikl v Ohiu roku 1953 a drží se díky spojení, kterého mladší odrůdy dosahují jen zčásti: čistě modrý květ bez fialového či levandulového nádechu a pevný vzpřímený růst. Proti původnímu klonu 'Arthur Simmonds' je sevřenější a méně se rozkládá.
Tvoří hustý, zhruba kulovitý trs. Letorosty jsou tenké a nahnědle červené, ale tuhé, takže se pod květenstvím nepokládají k zemi, v čemž se liší od starších rozkladitějších klonů. Kopinatý list 5-8 cm dlouhý je šedozelený, na rubu světlejší a po rozemnutí voní; vůně je ale vlastností celého druhu. Na podzim krátce zežloutne a opadá bez výraznějšího zbarvení.
Drobné květy sedí ve vrcholících v paždí listů a skládají přerušovanou latu v horní části letorostu. Barva je sytá střední modř s nádechem do ultramarínu a na slunci působí sytěji než u odrůd posunutých k levanduli. Kvetení začíná koncem července nebo v srpnu, hlavní nápor přichází v srpnu a září a za teplého podzimu se táhne do října. Včely, čmeláci a motýli ho hojně navštěvují. Po odkvětu zůstávají nazelenalé kalichy s nažkami až do podzimu.
Raší pozdě, často až ve druhé polovině dubna nebo v květnu, a dlouho působí bezlistě. Poupata zakládá na letošních výhonech, každoroční jarní zmlazení na 10-20 cm proto kvetení neublíží. Se zmlazením se drží na 60 až 100 cm výšky i šířky; bez řezu se vytáhne přes metr, zespodu prořídne a rozpadne se. Ročně přiroste 15 až 60 cm podle stanoviště a síly řezu. Botanicky jde spíš o polokeř: dřevnatí hlavně spodní část, měkčí horní letorosty namrzají jako první.
Potřebuje plné slunce, v polostínu řídne a kvete slaběji. Půda může být chudší, písčitá i vápenitá, musí ale propouštět vodu. Přemokřená těžká jílovitá půda je hlavní příčinou úhynu, hlavně v zimě, kdy vlhko škodí víc než mráz. Mrazuvzdornost je do -25 °C. V tuhé zimě namrzne do starého dřeva nebo až k bázi a obráží z kořenového krčku. Odrostlé keře snášejí sucho. Kořeny jsou mělké a málo větvené a po deseti až patnácti letech keř obvykle slábne, pak je čas ho vyměnit.
Hodí se do přední a střední části slunných záhonů, do suchých výsadeb se šalvějemi, rozchodníky, ovsířem a mezi okrasné trávy, kde pozdním květem navazuje na odkvétající letní trvalky. Uplatní se i v nízkém volném plotu podél cesty nebo ve větší nádobě na slunné terase. Ve skupině se sází po 50 až 70 cm. Modrý květ nad šedozeleným listem ladí se štěrkovým mulčem a vápencem.
Celý kříženec vznikl náhodou. Kolem roku 1930 vysel Arthur Simmonds ve své zahradě ve West Clandonu v hrabství Surrey semena Caryopteris mongholica, vedle které rostl Caryopteris incana. Ze samovolného křížení vzešel klon později pojmenovaný 'Arthur Simmonds'. 'Heavenly Blue' přišla o dvacet let později z druhé strany Atlantiku: vybrali ji ve školkách Wayside Gardens v Ohiu a do oběhu se dostala roku 1953.