Ořechoplodec klandonský 'Grand Bleu' (Caryopteris x clandonensis) je nízký opadavý keř, který kvete až v druhé polovině léta a na podzim, tedy v době, kdy má většina okrasných dřevin kvetení dávno za sebou. Odrůda pochází z francouzského šlechtitelského programu a v sortimentu se drží kvůli dvěma znakům: sytější, výrazně do fialova laděné barvě květu a tmavě zelenému, lehce lesklému listu. Tím se vymyká běžné představě ořechoplodce jako šedolisté rostliny.
Keř roste vzpřímeně a hustě, s krátkými články mezi pupeny, takže tvoří pravidelný kulovitý až vejčitý obrys bez prořídlého středu. Listy jsou vstřícné, kopinaté až vejčité, na okraji mělce zubaté, svrchu tmavě zelené a mírně lesklé, na rubu světlejší se stříbřitým nádechem. Po rozemnutí voní ostře, pryskyřičně až terpentýnově; vůně je znát i při pouhém procházení kolem keře za horkého dne. Květy jsou drobné, zhruba centimetr dlouhé, s dlouhými vyčnívajícími tyčinkami a třásnitým lemem koruny. Skládají se do hustých vrcholíků v paždí listů v horní části letošních výhonů. Barva je sytě modrofialová, bez šedého závoje. Plodem jsou suché rozpadavé tobolky bez ozdobné hodnoty. Z odstupu splývají vyčnívající tyčinky celého keře v modrý závoj, kvůli kterému se rodu v angličtině říká blue mist shrub.
Sezonní průběh je pozdní. Rostlina raší pomalu, obvykle až v druhé polovině dubna nebo v květnu, a celé jaro i první polovinu léta buduje jen letorosty. Květ nasazuje na letošním dřevě, otevírá se zhruba od přelomu července a srpna a vydrží do září, v teplém podzimu i do října. V té době patří k posledním vydatným zdrojům nektaru v zahradě, takže na něm bývají včely, čmeláci a motýli. Podzimní zbarvení listu je nevýrazné, list jen zežloutne a brzy opadá. Přes zimu zůstávají suché stonky, které se odstraňují až na jaře. V chladnějších polohách část loňského dřeva promrzne a rostlina obráží od báze, což jí nijak neuškodí, protože kvete na novém přírůstku.
Stanoviště vyžaduje plné slunce. V polostínu keř řídne, hůře kvete a snáze podléhá zimním ztrátám. Půda má být propustná, spíše chudší, hlinitopísčitá až štěrkovitá, s reakcí od kyselé po zásaditou. Rozhodující pro přezimování není samotná teplota, ale zamokření: trvale vlhká a těžká půda hubí tuto odrůdu spolehlivěji než mráz. Letní sucho po zakořenění snáší dobře. Mrazuvzdornost je slabší stránkou této odrůdy: držitel odrůdových práv uvádí zhruba -18 °C, tedy o několik stupňů méně než starší odrůdy typu 'Heavenly Blue'. V drsnějších polohách proto patří na chráněné místo u zdi nebo v závětří a v nádobě potřebuje zazimovat.
Přírůstky jsou středně rychlé. Při každoročním jarním zmlazení zůstává keř kompaktní, asi 60 až 80 cm vysoký a podobně široký. Ponechán bez řezu dorůstá zhruba metru výšky a 70 až 80 cm šířky. Tyto rozměry drží po celý život, rostlina nepřerůstá a nešíří se do okolí. Proti starším odrůdám má kratší články mezi pupeny a hustší větvení, takže i bez tvarovacího zásahu drží pravidelný tvar a nerozvaluje se. Životnost keře je v propustné půdě dlouhá, na těžkém podkladu jde často jen o několik sezon.
V zahradě má místo v nízkých volných živých plotech, v předním pásmu trvalkových záhonů a v suchých výsadbách se štěrkovým mulčem, kde tmavý lesklý list drží kontrast i mimo dobu kvetení. Dobře snáší nádobu o průměru od padesáti centimetrů, takže se uplatní i na terase. Kořenový bal je mělký a kompaktní, takže výsadbu snáší snadno i větší rostlina. Barevně ladí se žlutě kvetoucími pozdními trvalkami a se stříbrolistými polokeři; jako solitéra se hodí spíš do malé předzahrádky než do velkého prostoru.
Odrůda vznikla ve francouzském výzkumném ústavu INRA v Angers, v programu okrasných dřevin vedeném Alainem Cadicem. Nejde o klasické křížení: rostliny starší odrůdy 'Heavenly Blue' byly ozářeny gama paprsky z kobaltového zdroje a z vyvolaných mutací se vybral jedinec s tmavším listem, sytějším květem a hustším, vzpřímenějším růstem. Odrůdový název zní 'Inoveris', obchodní značka Grand Bleu znamená francouzsky prostě velká modrá. V Evropě je odrůda chráněna odrůdovým právem, ve Spojených státech rostlinným patentem uděleným v roce 2007. Rodové jméno Caryopteris je řecké a znamená ořechokřídlý, podle křídlatých tobolek; druhové jméno clandonensis odkazuje na anglické West Clandon, kde kolem roku 1930 vznikl původní kříženec.