Olivovník evropský (Olea europaea) je stálezelený strom nebo velký keř ze Středomoří, který se pěstuje pro plody i pro svůj vzhled. Dožívá se stovek let, v nádobě zůstává malý a tvarování snáší dobře. Kmen s věkem hrubne a kroutí se, koruna je nepravidelná. Úzce kopinaté kožovité listy jsou na líci šedozelené a na rubu stříbřitě plstnaté.
V červnu až červenci se objevují drobné bělavé květy v latách, nenápadné, ale početné. Plodem je peckovice, oliva, nejprve zelená a při dozrávání purpurová až černá. Pevná olejnatá dužnina je syrová velmi hořká, protože obsahuje oleuropein; olivy se proto ze stromu nejedí a před jídlem se musí odhořčit v solném nálevu nebo louhu. Olivovník je částečně samosprašný, opyluje ho vítr a vyšší úrodu dávají vedle sebe pěstované geneticky odlišné odrůdy. V nádobě se na první plody čeká obvykle řadu let, běžně kolem osmi.
Celoročně ve volné půdě se u nás pěstovat nedá. Vyzrálá rostlina vydrží krátkodobě mráz do -10 °C, mladou poškodí už minus pět stupňů a promrznutí kořenového balu na delší dobu je smrtelné. Spolehlivou cestou je proto nádoba, kterou lze na zimu přenést. Olivovník zimuje ve světlé chladné místnosti při pěti až deseti stupních se silně omezenou zálivkou; je stálezelený, a ve tmě proto zimovat nesmí.
V létě stojí nádoba venku na plném slunci v závětří. Substrát má být propustný a spíš chudší, s hrubým pískem nebo drtí a s neutrální až mírně zásaditou reakcí. Sucho snáší olivovník velmi dobře, přemokření naopak vede k hnilobě kořenů. Řez snáší výborně a řeže se na jaře. Kromě tvarování se z koruny odstraňují větve, které ji zahušťují zevnitř, protože olivovník plodí na loňském dřevě a světlo musí proniknout dovnitř.
Odhořčené olivy se nakládají, plní nebo lisují na olej. V našich podmínkách je reálným cílem hlavně okrasná rostlina a menší úroda; olej se z nádobových stromků prakticky nezískává. V teplých letech ale plody dozrají a nakládané olivy z vlastního stromu jsou dosažitelné.
Přesazuje se každé dva až tři roky do jen o málo větší nádoby s dobrou drenáží. Nejčastějšími škůdci olivovníku v nádobě jsou štítenky a puklice, kterým svědčí teplé a suché zimoviště; rub listů je proto dobré v zimě pravidelně prohlížet.
Olivovník patří k nejstarším kulturním dřevinám Středomoří, v Levantě se pěstoval už před šesti tisíci lety. Olivový olej sloužil v antice k jídlu, ke svícení, v kosmetice i při rituálním pomazání. Olivová ratolest se stala symbolem míru a vítězství a věnci z olivových větví se odměňovali vítězové starověkých olympijských her. Původ druhu leží ve východním Středomoří a Malé Asii, odkud zdomácněl i v Evropě.