Muďoul trojlaločný (Asimina triloba) je opadavý menší strom nebo velký keř z čeledi láhevníkovitých, jediný zástupce této převážně tropické čeledi, který roste i v mírném pásu. V dospělosti dosahuje zhruba 3 až 5 m výšky a 2,5 až 3,5 m šířky. Koruna je vzpřímená a pyramidální, velké obvejčité listy měří až třicet centimetrů a na podzim čistě žloutnou.
Plodem je podlouhle oválná bobule dlouhá 7 až 15 cm. U dobře opylených stromů váží 100 až 400 g a často srůstá po dvou až pěti do svazečku. Hladká slupka je nejprve zelená, ve zralosti žlutozelená až nahnědlá. Dužnina má barvu másla až sytě žlutou a hustotu krému nebo pudinku, prostupuje ji několik velkých hnědých plochých semen, která se nejedí. Chutná výrazně sladce a aromaticky, jako směs banánu, manga, ananasu a vanilky s lehce pryskyřičným závěrem.
Kvete v květnu, současně s rašením listů. Zvonkovité masité květy mají šest okvětních lístků vínové až hnědofialové barvy a opylují je mouchy a brouci. Muďoul je cizosprašný a pro spolehlivou úrodu potřebuje nejméně dva geneticky odlišné jedince: semenáče se od sebe liší, u pojmenovaných odrůd je nutná druhá odrůda. Plody dozrávají postupně od konce září do října. Zralý plod na tlak povolí, silně voní a sám opadá.
Snese slunce i polostín, mladé rostliny ale první dva až tři roky potřebují přistínit, protože v přírodě odrůstají pod vyššími stromy. Velké listy trhá vítr, proto se hodí závětrná poloha. Půda má být hluboká, humózní, propustná a rovnoměrně vlhká, mírně kyselá až neutrální; zamokření ani přeschnutí muďoul nesnáší.
Mrazuvzdornost je do -28 °C, zimní ochranu u nás nepotřebuje. Chorobami ani škůdci prakticky netrpí, listy i kůra obsahují látky odpuzující hmyz, a pěstování se tak obejde bez chemické ochrany. Z kořenů vyrážejí výmladky a strom ponechaný bez zásahu časem vytvoří hustou skupinu kmenů; kdo chce jeden kmen, výmladky odstraňuje.
Plody se jedí čerstvé, dužnina se vybírá lžičkou ze slupky. Dlouho nevydrží, v pokoji několik dní, v chladu jeden až dva týdny. Přebytek se proto zpracovává hned: dužnina se protlačí sítem a zamrazí a používá se do zmrzliny, jogurtů, koktejlů, pudinků a vláčného pečiva, kde nahradí banán. Muďoul tak spojuje chuť tropického ovoce s otužilostí středoevropské dřeviny a vejde se i do malé zahrady.
Muďoul pochází z východu Severní Ameriky. Roste v podrostu lužních a listnatých lesů od Floridy po jižní Kanadu a kořenovými výmladky tam tvoří rozsáhlé kolonie. Jde o největší jedlý plod, který na severoamerickém kontinentu roste přirozeně; pěstovaly ho původní kmeny a patřil ke stálé lesní potravě prvních osadníků. Do Evropy se dřevina dostala v osmnáctém století, do českých zahrad však až v posledních desetiletích, kdy se jí začalo přezdívat banán severu.