Muďoul trojlaločný (Asimina triloba) je opadavý menší strom nebo velký keř z čeledi láhevníkovitých, jediný zástupce převážně tropické čeledi, který roste i v mírném pásu. V dospělosti dosahuje zhruba tří až pěti metrů výšky a dvou a půl až tří a půl metru šířky, tvoří vzpřímenou pyramidální korunu a velké obvejčité listy až třicet centimetrů dlouhé, které na podzim čistě žloutnou.
Plod je podlouhle oválná bobule sedm až patnáct centimetrů dlouhá, u dobře opylených jedinců sto až čtyři sta gramů těžká, často srostlá po dvou až pěti do svazečku. Slupka je hladká, zpočátku zelená, ve zralosti žlutozelená až nahnědlá. Dužnina má barvu másla až sytě žlutou, konzistenci hustého krému nebo pudinku a je prostoupena několika velkými hnědými plochými semeny, která se nejedí. Chuť je výrazně sladká a aromatická, popisuje se jako směs banánu, manga, ananasu a vanilky s lehce pryskyřičným závěrem.
Kvete v květnu současně s rašením listů. Květy jsou zvonkovité, masité, se šesti okvětními lístky vínové až hnědofialové barvy a opylují je mouchy a brouci. Rostlina je cizosprašná, takže pro spolehlivou úrodu jsou potřeba nejméně dva geneticky odlišní jedinci — semenáče se navzájem liší, u pojmenovaných odrůd je nutná druhá odrůda. Plody dozrávají od konce září do října, a to postupně; zralý plod na tlak povolí, silně voní a sám opadává.
Stanoviště snáší slunné i polostinné, ale v prvních dvou až třech letech mladé rostliny potřebují přistínění, protože v přírodě odrůstají ve stínu vyšších stromů. Vhodná je poloha chráněná před větrem, který velké listy trhá. Půda má být hluboká, humózní, propustná a rovnoměrně vlhká, mírně kyselá až neutrální; zamokření ani vysychání muďoul nesnáší. Mrazuvzdornost je vynikající, uvádí se až kolem minus dvaceti osmi stupňů, takže v našich podmínkách nepotřebuje zimní ochranu. Chorobami ani škůdci prakticky netrpí, listy i kůra obsahují látky, které hmyz odpuzují, a pěstování se proto obejde bez chemické ochrany. Z kořenů vyrážejí výmladky a rostlina ponechaná bez zásahu časem vytvoří hustší skupinu kmenů; pro udržení jednoho kmene se výmladky odstraňují.
Plody se jedí čerstvé, vylžičkované ze slupky. Skladovatelnost je krátká: v pokojové teplotě vydrží několik dní, v chladu jeden až dva týdny. Přebytek se proto zpracovává hned — dužnina se protlačuje přes síto a mrazí, používá se do zmrzliny, jogurtů, koktejlů, pudinků a vláčného pečiva, kde nahrazuje banán. Muďoul tak spojuje chuť tropického ovoce s otužilostí středoevropské dřeviny a vejde se i do malé zahrady.
Muďoul pochází z východu Severní Ameriky, kde roste v podrostu lužních a listnatých lesů od Floridy po jižní Kanadu a tvoří kořenovými výmladky rozsáhlé kolonie. Jde o největší jedlý plod, který na severoamerickém kontinentu roste přirozeně; pěstovaly ho původní kmeny a patřil ke stálé lesní potravě prvních osadníků. Rodové jméno Asimina vzniklo z algonkinského výrazu assimin přes francouzské asiminier, anglické pawpaw je odvozeno od španělského papaya podle podobnosti dužniny. Do Evropy se dřevina dostala v osmnáctém století, do českých zahrad ale až v posledních desetiletích, kdy se přezdívá banán severu.