Muchovník Lamarckův (Amelanchier lamarckii) je vícekmenný keř nebo malý strom z čeledi růžovitých, který se v našich zahradách pěstuje současně jako okrasná i ovocná dřevina. Dorůstá zpravidla čtyř až šesti metrů výšky a tří až čtyř metrů šířky, roste bez trnů a tvoří vzdušnou, rozvolněnou korunu.
Plody jsou kulaté malvice o průměru deseti až čtrnácti milimetrů, v plné zralosti modročerné se slabým ojíněním. Dužnina je měkká, šťavnatá, výrazně sladká s lehkou navinulostí a s jemným mandlovým tónem, který pochází z drobných semen. Chuťově stojí někde mezi borůvkou a hruškou. Malvice dozrávají od poloviny června do poloviny července a na keři vydrží zralé několik týdnů, takže sklizeň může probíhat postupně; hlavním konkurentem při sběru bývají ptáci.
Muchovník je samosprašný, k úrodě tedy stačí jediná rostlina a další odrůda ani druh v okolí nejsou potřeba. Kvete v dubnu až květnu současně s rašením listů, bílými hvězdicovitými květy ve vzpřímených hroznech. Květy jsou dobrým zdrojem nektaru v době, kdy v zahradě kvete málo dřevin. Do plodnosti nastupuje v druhém až třetím roce po výsadbě a plodí pravidelně.
Stanoviště snáší slunné i polostinné, půdu preferuje propustnou, mírně kyselou až neutrální, humózní. Muchovník je nenáročný a plně mrazuvzdorný, snáší i sušší stanoviště a městské prostředí, ale v období nasazování plodů ocení vláhu. Netrpí obvyklými chorobami peckovin, takže se obejde bez chemické ochrany, a hodí se proto do zahrad pěstovaných bez postřiků. Řez není nutný; provádí se jen prosvětlovací, případně zmlazovací odstraněním nejstarších výhonů u země.
Mladé listy raší bronzově, v létě jsou sytě zelené a na podzim se barví do žluté, oranžové až karmínově červené. Toto podzimní zbarvení patří k nejvýraznějším mezi listnatými keři a je hlavním důvodem, proč se muchovník vysazuje i tam, kde o plody nejde.
Plody se jedí čerstvé, suší, mrazí, zpracovávají na džemy, kompoty, šťávy, sirupy a ovocná vína. Sušené připomínají rozinky a používají se do müsli a pečiva. Vysoký obsah antokyanů dává výluhům sytě fialovou barvu, takže se plody hodí i jako přírodní barvivo do směsí s jiným ovocem.
Muchovník se dobře uplatní i mimo vyhrazené ovocné plochy. Snáší městské prostředí, zasolení vozovek i sestřihy, takže se vysazuje do uličních výsadeb, do skupin s jinými keři i jako solitér na trávníku. Ve volně rostoucích živých plotech se kombinuje s dřínem, kalinou nebo lískou. Sazenice pěstované ve školce jako vícekmen se ujímají snadno a v prvních letech vyžadují jen zálivku a udržení bezplevelného kruhu kolem kmene.
Amelanchier lamarckii je severoamerického původu, do Evropy se dostal v 17. či 18. století jako okrasná dřevina a v západní Evropě, hlavně v Nizozemsku, Belgii a severním Německu, místy zdomácněl. Druhové jméno nese po francouzském přírodovědci Jeanu-Baptistovi de Lamarckovi. Český název muchovník vznikl podle doby kvetení, která spadá do období rojení much a jiného hmyzu; v anglicky mluvících zemích se ze stejného důvodu užívá název serviceberry nebo shadbush, odkazující na tah ryb proti proudu v době květu.