Moruše černá (Morus nigra) je opadavý strom z čeledi morušovníkovitých, ze všech moruší nejcennější chuťově. Roste pomaleji než moruše bílá, dorůstá zhruba šesti až deseti metrů a v dospělosti tvoří rozložitou, nepravidelnou korunu s pokroucenými větvemi; staré stromy mívají charakteristický, téměř sochařský vzhled. Listy jsou velké, srdčité, na rubu drsně chlupaté.
Plod je souplodí peckoviček, tvarem připomínající protáhlou ostružinu, dlouhé zhruba dva až tři centimetry. Při plné zralosti je temně purpurové až černé, velmi šťavnaté a sladké, s výraznější kyselinkou a plnějším aroma než u moruše bílé. Šťáva silně barví a plody se při trhání snadno mačkají, proto se sklízejí setřesením na rozprostřenou plachtu.
Plody dozrávají postupně od poloviny července do srpna, v teplejších polohách i déle. Postupné dozrávání znamená, že sklizeň probíhá opakovaně po několik týdnů, což je pro domácí zahradu spíš výhoda. Moruše je samosprašná a k plodnosti nepotřebuje druhý strom.
Stanoviště vyžaduje plné slunce a teplejší, chráněnou polohu, kde dobře vyzraje dřevo i plody. Optimální pH je zhruba mezi šesti a půl a sedmi a půl, moruše ale snese i lehce zásadité a písčitější půdy, pokud má v prvních letech po výsadbě dostatek vláhy. Trvale zamokřená stanoviště nesnáší.
Mrazuvzdornost sahá zhruba k minus pětadvaceti stupňům, v chráněných městských a vinařských polohách strom snese i méně. Podstatnou předností je pozdní rašení: moruše černá vyráží na jaře později než většina ovocných dřevin, takže se pravidelně vyhne pozdním jarním mrazíkům, které jinde poškodí květ.
Do plodnosti nastupuje pomaleji než moruše bílá. Řez se provádí umírněně, po sklizni nebo v předjaří; silné zásahy strom snáší, ale reaguje bujným obrůstáním.
Plody se jedí čerstvé, mrazí, zpracovávají na džemy, sirupy, šťávy, ovocná vína a dezerty. Pro barvicí schopnost šťávy se hodí i do směsí s méně výrazným ovocem.
Do plodnosti nastupuje moruše černá pomaleji než moruše bílá, zato se dožívá stovek let a staré stromy patří k nejcharakterističtějším solitérám jižní Evropy. V českých podmínkách se vysazuje především do vinařských a městských poloh; jako solitér na trávníku dává hustý stín a snáší sestřih. Padající plody silně barví, proto se strom neumisťuje nad dlažbu, parkovací stání ani nad často používané cesty.
Moruše černá pochází z jihozápadní Asie, z oblasti Íránu a Kavkazu, a na rozdíl od moruše bílé se nikdy nepěstovala kvůli hedvábnictví, ale výhradně pro plody. Ve Středomoří byla známá už ve starověku a Římané ji řadili k ceněnému ovoci. Druhové jméno nigra, černá, odkazuje na barvu zralých plodů. S moruší je spjatá antická pověst o Pyramovi a Thisbé, podle níž se původně bílé plody zbarvily krví milenců; Ovidius ji zapsal v Proměnách a příběh se stal předlohou i pro Shakespearova Romea a Julii. Ve střední Evropě zůstává moruše černá vzácnější než bílá, protože je náročnější na teplo.