Moruše bílá 'Milanówek' (Morus alba 'Milanówek') je polská odrůda, rozšířená hlavně v Polsku a v sousedních zemích. Patří ke středně vzrůstným morušovníkům, které se vejdou do soukromé zahrady i do menšího smíšeného sadu, a pěstuje se kvůli velkým, tmavým a velmi sladkým plodům.
Plody, botanicky souplodí, dorůstají délky až tří centimetrů. Během zrání se barví z bílé přes růžovou až do černé, takže navzdory druhovému jménu jsou zralé plody 'Milanówku' tmavé. Dužnina je šťavnatá a velmi sladká, s nízkým obsahem kyselin a jemným aroma; právě málo kyselá chuť odlišuje moruši od většiny ostatního drobného ovoce. Zralé plody se snadno rozmačkají a barví, proto se buď trhají opatrně, nebo sklepávají na plachtu.
Sklizeň se táhne od konce června do září. Na jedné větvi visí současně plody zelené, růžové i zralé, a tak se sbírá mnohokrát po malých dávkách. Stromu stačí vlastní pyl, druhá moruše v okolí není nutná. Plodit začíná brzy a při dobré péči nese bohatě po dlouhá desetiletí. Čerstvé plody vydrží jen jeden až dva dny, jedí se tedy hned, nebo se zpracují či zamrazí.
Roste rychle a dorůstá šesti až osmi metrů se širokou, zaoblenou korunou. Lesklé střídavé listy mají na jednom stromě různý tvar, celokrajný i hluboce laločnatý, což k moruši bílé patří. Šedohnědá kůra je u starších stromů rozbrázděná. Kořeny sahají daleko a drží se poměrně mělko, proto strom potřebuje dost místa a odstup od zpevněných ploch a staveb. Plodí na letošních letorostech i na krátkém plodném dřevě, úroda se tedy obnovuje každý rok a u starého stromu je rozložená po celém obvodu koruny.
Vyhovuje mu slunné a teplé místo a hlubší, výživná půda s dostatkem vody; trvalé zamokření ani vyprahlou půdu nesnáší. Mrazuvzdornost je do -25 °C. V prvních zimách může mladý stromek namrznout, s přibývajícím věkem se odolnost zvyšuje. Řeže se v době vegetačního klidu, ne však za silného mrazu, protože moruše roní mízu; stačí prosvětlit korunu a odstranit poškozené větve.
Plody se jedí čerstvé, zpracovávají se na džemy, sirupy, mošty i víno, suší se a mrazí. Listy moruše bílé jsou tradiční potravou housenek bource morušového a právě kvůli chovu bource se moruše v Polsku kdysi vysazovaly ve velkém.
Moruše bílá je s Polskem spojená přes hedvábnictví. Jeho centrem se ve 20. století stal Milanówek nedaleko Varšavy, kde v roce 1924 Henryk Witaczek se sestrou Stanisławou založili Ústřední pokusnou hedvábnickou stanici. Její práce začala propagací výsadby moruší, bez kterých chovat bource morušového nelze, a stromy vysazené v té době jsou ve městě vidět dodnes. Samotný druh pochází z Číny, kde se kvůli hedvábí pěstuje po tisíciletí.