Moruše bílá (Morus alba) je opadavý strom z čeledi morušovníkovitých, pěstovaný pro plody, listy i pro stín. V dospělosti dorůstá deseti až patnácti metrů a tvoří širokou, hustou korunu; ve školkách se nabízí i v nižších a kompaktnějších formách. Listy jsou lesklé, různě laločnaté i na jediné rostlině, což je pro rod typické.
Plod je souplodí drobných peckoviček, tvarem připomínající ostružinu, dlouhé zhruba dva až tři centimetry. Barva sahá od bílé přes růžovou po světle fialovou, u některých kultivarů až po černou. Dužnina je měkká, šťavnatá, chuť sladká a jemná, méně výrazná než u moruše černé a s nižším podílem kyselin. Zralé plody se od stopky snadno oddělují a samy padají, čehož se využívá při sklizni: pod strom se rozprostře plachta a větvemi se zatřese.
Kvetení připadá na duben až květen, sklizeň na červen a červenec. Moruše bílá je samosprašná a k plodnosti nepotřebuje druhý strom, což ji zvýhodňuje proti řadě jiných ovocných dřevin.
Stanoviště vyhovuje plně slunné a teplé, chráněné, kde plody dobře dozrají. Půda může být hlinitá až písčitá, dobře propustná; moruše snáší i chudší substráty a optimální pH se pohybuje mezi šesti a sedmi a půl. Vysazuje se na jaře od března do dubna nebo na podzim v říjnu, s rozestupem šesti až osmi metrů, protože koruna se v dospělosti široce rozkládá.
Vyzrálé stromy snášejí mrazy kolem minus pětadvaceti stupňů, mladé výsadby jsou citlivější, ale po poškození dobře regenerují. V podmínkách České republiky je moruše bílá plně mrazuvzdorná a přizpůsobivá, snáší i městské prostředí a sucho. Řez se provádí umírněně, po sklizni nebo v předjaří; moruše dobře snáší i silné zásahy a zmlazení.
Plody se jedí čerstvé, suší se, mrazí a zpracovávají na džemy, sirupy, šťávy a ovocná vína. Sušené připomínají rozinky. Nevýhodou je, že padající plody barví dlažbu, proto se strom nesází těsně nad zpevněné plochy.
Užitek z moruše se neomezuje na plody. Listy slouží jako krmivo pro bource morušového i pro hospodářská zvířata, dřevo je pružné, tvrdé a odolné a využívalo se na nástroje, sudy a hudební nástroje. Strom dobře snáší sestřih a tvarování, takže se v jižní Evropě běžně vede jako stříhaný stinný altán nad terasou. Do plodnosti nastupuje moruše bílá poměrně brzy a dožívá se i několika set let.
Moruše bílá pochází z východní Asie, především z Číny, kde se pěstuje po tisíciletí. Rozhodující nebyly plody, ale listy: moruše bílá je hostitelskou dřevinou bource morušového a bez jejího pěstování by nevzniklo hedvábnictví. Právě proto se rostlina šířila po celé Hedvábné stezce a do Evropy se dostala ve středověku, kdy se pokusy o domácí produkci hedvábí objevily i v Itálii a Francii. V českých zemích podpořila výsadbu moruší Marie Terezie, aby zajistila surovinu pro domácí manufaktury; stromy z té doby jsou na jižní Moravě dodnes k vidění. Druhové jméno alba, bílá, odkazuje na barvu plodů, nikoli listů.