Modráska srdčitá 'Alba' (Pontederia cordata 'Alba') je vytrvalá bahenní rostlina z čeledi modráskovitých a bíle kvetoucí forma severoamerického druhu, který v přírodě roste na okrajích jezer, tůní a pomalých toků od východní Kanady až po Jižní Ameriku. Od typického druhu se liší jediným, ale nápadným znakem: klasy nejsou modrofialové, nýbrž čistě bílé. Ostatní vlastnosti — stavba trsu, tvar listů, hloubka vody i otužilost — zůstávají stejné jako u modré formy.
Rostlina vytváří vzpřímený, pevný trs vyrůstající z plazivého oddenku v bahně. Listy jsou dlouze řapíkaté, čepel je srdčitá až podlouhle srdčitá, lesklá, sytě zelená a tuhá, takže drží tvar i za větru. Právě tvar čepele dal druhu jak latinské, tak české jméno. Květenství tvoří hustý válcovitý klas na vrcholu stvolu, vysunutý nad olistění; jednotlivé kvítky jsou drobné, nálevkovité, u této formy čistě bílé. Klas rozkvétá odspodu nahoru a jednotlivé květy vydrží jen den, celé květenství však kvete několik týdnů, takže se rostlina jeví jako trvale rozkvetlá. Plodem je drobná nažka uzavřená ve vytrvalém okvětí.
Sezonní průběh je pozdní a dlouhý. Modráska raší až v květnu, kdy je voda dostatečně prohřátá, kvete zhruba od června do srpna, u exponovaných rostlin i do září. Po odkvětu olistění postupně žloutne a s prvními mrazy odumírá; nadzemní část zcela zatahuje a oddenek zimuje pod vodou. Na jaře porost obráží pomalu, což je při plánování záhonu dobré vzít v úvahu.
Stanoviště vyžaduje slunné až mírně polostinné; na plném slunci je kvetení výrazně bohatší. Substrát má být těžký, živný a jílovitý, případně říční štěrk s jílovou příměsí — lehké rašelinné směsi se z koše vyplavují. Rostlina patří do bahenní a mělkovodní zóny: hloubka vody nad kořenovým balem se udává zhruba do dvaceti až dvaceti pěti centimetrů, snese i pouhé zamokření bez volné hladiny. Mrazuvzdornost je dobrá, uvádí se odolnost zhruba do minus deseti až minus patnácti stupňů, podmínkou je ovšem to, aby oddenek přezimoval pod nezamrzající vrstvou vody. V mělkých nádržích, které promrzají až ke dnu, se koš na zimu přesouvá hlouběji.
Vzrůstem jde o středně vysokou vodní trvalku. Bílá forma bývá o něco kompaktnější než modrá: stvoly dorůstají zhruba padesáti až sedmdesáti centimetrů, šířka trsu se pohybuje kolem šedesáti centimetrů. Trs se rozrůstá pomalu, krátkými oddenky, a nepatří mezi agresivní vodní rostliny; přesto se po několika letech vyplatí přerostlý trs rozdělit, jinak kvetení zeslábne. Množení dělením oddenku je jediný spolehlivý způsob, jak bílou formu zachovat — semenáče se barevně rozcházejí. Pěstování v koši je u této rostliny standardem: usnadňuje zimní přesun do hloubky, brání vyplavování substrátu a umožňuje trs jednou za několik let vyjmout a rozdělit bez zásahu do zbytku nádrže.
V zahradě se 'Alba' hodí do mokřadní zóny menších i středních jezírek, k okrajům koupacích nádrží, do nádobových minijezírek a do dešťových záhonů se stálou vlhkostí. Bílé klasy dobře fungují jako světlý bod ve stinnějším koutě u vody a kombinují se s kosatcem sibiřským, blatouchem, šípatkou nebo s modrou formou téhož druhu, kde vzniká kontrast v rámci jednoho taxonu. Květy hojně navštěvují včely a čmeláci. Tuhé lesklé listy zůstávají čisté a nepoléhají, takže trs drží pořádek po celou sezonu.
Rodové jméno Pontederia zavedl Carl Linné na počest italského botanika Giulia Pontedery (1688–1757), profesora botaniky v Padově. Pikantní je, že Pontedera Linného klasifikační systém odmítal, přesto s ním korespondoval a Linné mu rod věnoval. Druhové jméno cordata znamená srdčitá a odkazuje k tvaru listové čepele; české jméno modráska vzniklo naopak podle barvy květů typického druhu. U bílé formy tak jméno a vzhled nesedí — 'Alba' je modráska, která modrá není. V Severní Americe se rostlině říká pickerelweed, tedy bylina štičí, podle přesvědčení rybářů, že se štiky rády zdržují právě v jejích porostech.