Modráska srdčitá (Pontederia cordata) je vytrvalá mokřadní bylina se vzpřímenými srdčitými listy a s modrofialovými klasy. V sortimentu rostlin pro zahradní jezírka patří k nejvýraznějším kvetoucím druhům mělké zóny a její barva se v tomto prostředí prakticky neopakuje.
Rostlina vyrůstá z plazivého oddenku, který se rozrůstá v bahně a postupně tvoří hustý trs. Listy jsou dlouze řapíkaté, srdčité až kopinatě srdčité, tuhé, lesklé a sytě zelené, vyrůstají vzpřímeně nad hladinu. Tvar listu je určovací znak a dal rostlině i české jméno.
Výška trsu se pohybuje kolem šedesáti centimetrů, s květenstvím dosahuje osmdesáti až devadesáti centimetrů. Trs zůstává kompaktní a nerozpadá se, takže rostlina působí uceleně po celou sezonu.
Květenství tvoří husté vzpřímené klasy vyrůstající nad olistěním. Jednotlivé květy jsou drobné, šestičetné, modrofialové, se dvěma žlutými skvrnami na horním okvětním lístku; rozkvétají postupně zdola nahoru, takže klas zůstává barevný několik týdnů. Kvetení připadá na červen až srpen a v teplém roce pokračuje i do září.
Nektar je vydatný a rostlina patří k nejnavštěvovanějším rostlinám u vody; vyhledávají ji čmeláci, včely i motýli. To je vedle vzhledu druhý důvod, proč se do jezírkových výsadeb zařazuje.
Stanoviště vyžaduje slunné až mírně polostinné. Na plném slunci je kvetení bohatší a klasy pevnější. Rostlina roste v mělké vodě do hloubky zhruba čtyřiceti centimetrů nad kořeny, ale nejlépe jí vyhovuje deset až dvacet centimetrů; snese i trvale promáčenou břehovou půdu bez vodního sloupce.
Substrát má být úrodný, bahnitě jílovitý a bohatý na živiny. Modráska je ve srovnání s ostatními rostlinami mělčiny náročnější a při nedostatku živin kvete slabě; přihnojuje se zásobní tabletou zapíchnutou do substrátu v koši, nikdy hnojivem rozpuštěným ve vodě.
Zimování je jediný bod, který vyžaduje pozornost. Rostlina pochází ze Severní Ameriky a v našich podmínkách přezimuje spolehlivě pouze tehdy, když oddenek nezůstane v promrzlé vrstvě. Koš se proto na podzim přesune do hlubší části jezírka, zhruba do čtyřiceti centimetrů a více; v mělkém nebo nádobovém jezírku se rostlina přezimovává v chladné místnosti v nádobě s vodou.
Expanzivnost je mírná. Oddenek se rozrůstá do stran pomaleji než u orobinců a v jezírku se chová zvládnutelně; přesto se v menších nádržích vysazuje do koše, aby se dala rostlina snadno vyjmout a na podzim přemístit.
Sezonní průběh začíná pozdním rašením, obvykle až v květnu, kdy se voda prohřeje. Rostlina je proto na jaře dlouho neviditelná a snadno se poškodí při úklidu jezírka. Nadzemní část na podzim odumírá a odstraňuje se z vody.
Množení se dělá dělením oddenku v květnu a červnu; odebraná část s několika listy zakoření během jedné sezony.
V zahradě se používá do mělké zóny okrasných jezírek a koupacích biotopů, do nádobových jezírek a do rostlinných filtrů. Kombinuje se se šmelem, kosatci a vachtou; její modrá barva doplňuje sled kvetení u vody právě v druhé polovině léta.
Druh pochází ze Severní Ameriky, kde roste od Kanady po Argentinu na březích jezer, tůní a pomalu tekoucích řek a tvoří rozsáhlé porosty. Rodové jméno nese památku Giulia Pontedery, italského botanika osmnáctého století, druhové jméno cordata popisuje srdčitý tvar listu. Škrobnaté oddenky i semena byly potravou původních obyvatel Severní Ameriky; semena se jedla syrová i pražená. Do Evropy se rostlina dostala jako okrasná a v teplejších oblastech Středomoří ojediněle zplaňuje, ve střední Evropě k tomu kvůli zimě nedochází.