Mochnička trojčetná (Waldsteinia ternata) je nízká vytrvalá půdopokryvná trvalka z čeledi růžovitých. Areál druhu vede od jihovýchodních Alp a Karpat přes Sibiř až po severovýchodní Čínu a Japonsko; nejzápadnější přirozený výskyt v Evropě leží v jihovýchodních Korutanech. V zahradách patří k základnímu sortimentu rostlin pro zapojené výsadby ve stínu.
Rostlina tvoří přízemní růžice listů, z nichž vybíhají nadzemní výběžky. Ty se v uzlinách zakořeňují, zakládají další růžice a porost se tak postupně uzavírá do souvislé plochy. Kořenový systém je mělký a vláknitý, takže rostlina nesoutěží s kořeny dřevin o hlubší půdní vrstvy.
List je dlouze řapíkatý a složený ze tří lístků s hrubě zubatým okrajem — odtud druhové jméno ternata, tedy trojčetná. Podobnost s jahodníkem je nápadná a bývá zdrojem záměn. Čepel je tmavě zelená, kožovitá a lesklá, na podzim se často nabíhá do bronzových a vínových tónů.
Olistění zůstává přes zimu zelené a odchází až v předjaří, kdy je nahradí nová generace listů; po holomrazech bez sněhu bývá porost na jaře přechodně potrhaný a obrůstá až s prvním teplem. Právě tato vlastnost dělá z mochničky rostlinu použitelnou i v místech, kde je zeleň potřeba po celý rok.
Květy jsou pětičetné, zlatožluté, jeden až jeden a půl centimetru široké, s nápadným svazkem tyčinek uprostřed. Otevírají se od konce dubna do konce května, vyrůstají v řídkých vidlanech nad olistěním a porost tak působí, jako by byl posetý drobnými hvězdami. V létě se objevují jen ojedinělé opozdilé květy. Rozmnožování v zahradě probíhá především výběžky a dělením trsů.
Sezónní průběh je klidný a bez výrazných výkyvů. Na jaře porost nejprve vykvete a teprve poté přiroste nové olistění. Přes léto zůstává plocha rovnoměrně zelená, v suchých obdobích listy mírně povadnou a po dešti se vzpamatují. Podzim přináší bronzové zabarvení a zimu rostlina přečkává olistěná.
Stanoviště vyhovuje polostinné až stinné, snese i světlé místo bez ostrého poledního slunce. Půda má být propustná, mírně humózní a spíš chudší; přebytek živin vede k bujnému olistění a slabšímu kvetení. Reakce půdy může být od kyselé po zásaditou. Po zakořenění rostlina snáší suchý kořenový stín pod stromy, tedy stanoviště, kde selhává většina trvalek, a právě tím si získala své postavení v sortimentu.
Mrazuvzdornost je plná pro celé území Česka. Tempo zapojení závisí na sponu: při šesti až devíti rostlinách na metr čtvereční se plocha uzavře během dvou vegetačních sezon. Zapojený porost potlačí plevel z velké části sám, protože hustý koberec listů nepropustí k půdě dost světla.
Vzrůst zůstává trvale nízký. Olistění dosahuje deseti až patnácti centimetrů, v květu do dvaceti centimetrů. Jednotlivá rostlina se výběžky rozroste do šířky třiceti až sta centimetrů podle stáří a podmínek. Rozpínavost je mírná a řízená — porost neproniká podzemními oddenky do okolí a jeho okraj se dá kdykoli udržet zaříznutím rýčem.
Použití je široké: podrost pod listnatými i jehličnatými dřevinami, svahy, plochy podél zdí a plotů, pásy mezi chodníkem a záhonem, veřejná zeleň a hřbitovní výsadby. Kombinuje se s kapradinami, bergéniemi, ostřicemi, dymnivkami a s jarními cibulovinami, které koberec bez potíží prorostou. Jako náhrada trávníku ve stínu obstojí všude tam, kde se po ploše nechodí.
Rodové jméno Waldsteinia zavedl berlínský botanik Carl Ludwig Willdenow na počest rakouského přírodovědce Franze de Paula Adama hraběte z Valdštejna (1759–1823). Valdštejn byl vojákem a cestovatelem; od roku 1789 se věnoval průzkumu uherské květeny a společně s Pálem Kitaibelem vydal v letech 1802 až 1812 třísvazkové dílo popisující vzácné rostliny Uher. Druhové jméno ternata znamená trojčetná a odkazuje na list složený ze tří lístků. České rodové jméno mochnička míří na podobnost s mochnami, se kterými rostlinu spojuje žlutý pětičetný květ i příslušnost k růžovitým.