Mochnička trojčetná (Waldsteinia ternata) je nízká vytrvalá půdopokryvná trvalka z čeledi růžovitých. Roste přirozeně od jihovýchodních Alp a Karpat přes Sibiř až po severovýchodní Čínu a Japonsko; nejzápadnější přirozený výskyt v Evropě leží v jihovýchodních Korutanech. V zahradách patří k základním rostlinám pro zapojené výsadby ve stínu.
Z přízemních růžic listů vybíhají nadzemní výběžky, které v uzlinách koření a zakládají další růžice, až se porost uzavře do souvislé plochy. Mělké vláknité kořeny nekonkurují kořenům dřevin v hlubších vrstvách půdy. Porost se šíří mírně a pod kontrolou: podzemními oddenky do okolí neproniká a jeho okraj se dá kdykoli srovnat zaříznutím rýčem.
Dlouze řapíkatý list se skládá ze tří hrubě zubatých lístků a jahodníku se podobá natolik, že se s ním mochnička snadno splete. Čepel je tmavě zelená, kožovitá a lesklá, na podzim často nabíhá bronzově a vínově. Olistění přes zimu zůstává a nahradí ho až v předjaří nová generace listů. Po holomrazech bez sněhu bývá porost na jaře potrhaný a znovu obroste s prvním teplem. Díky zimní zeleni poslouží i tam, kde má plocha zůstat zelená celý rok.
Zlatožluté pětičetné květy široké 1 až 1,5 cm mají uprostřed nápadný svazek tyčinek. Kvetou od konce dubna do konce května v řídkých vidlanech nad listy a porost vypadá jako posetý drobnými hvězdami. V létě se objeví jen ojedinělé opozdilé květy. Na jaře porost nejprve vykvete a teprve potom přiroste nový list; v suchém létě listy mírně povadnou a po dešti se vzpamatují.
Daří se jí v polostínu až stínu, snese i světlé místo bez ostrého poledního slunce. Půda má být propustná, mírně humózní a spíš chudší, kyselá i zásaditá; přebytek živin dá bujný list a slabší květ. Po zakořenění zvládá suchý kořenový stín pod stromy, kde většina trvalek selhává, a právě tím si v zahradách získala místo. Je mrazuvzdorná na celém území Česka.
Zůstává trvale nízká: olistění měří 10 až 15 cm, v květu do 20 cm. Jedna rostlina se výběžky rozroste do šířky 30 až 100 cm podle stáří a podmínek. Při sponu šest až devět rostlin na metr čtvereční se plocha uzavře za dvě sezony a hustý list pak plevel většinou udusí sám, protože k půdě nepustí dost světla. Množí se výběžky a dělením trsů.
Použití je široké: podrost pod listnatými i jehličnatými dřevinami, svahy, pásy podél zdí a plotů nebo mezi chodníkem a záhonem, veřejná zeleň a hřbitovy. Dobře se snáší s kapradinami, bergéniemi, ostřicemi, dymnivkami i s jarními cibulovinami, které koberec bez potíží prorostou. Ve stínu nahradí trávník všude, kde se po ploše nechodí.