Mnohokvět 'Poco Red' (Kniphofia 'Poco Red') je nízká, trsnatá trvalka z čeledi asfodelovitých, vyšlechtěná pro malé zahrady a pro nádoby. Od klasických mnohokvětů, které dorůstají přes metr a kvetou několik týdnů, se liší zhruba polovičním vzrůstem a podstatně delší dobou kvetení.
Rostlina tvoří hustý, vzpřímený trs úzkých, tuhých, travovitě čárkovitých listů zelené barvy. Trs se rok od roku rozšiřuje do stran a v dospělosti měří kolem pětatřiceti centimetrů na výšku i na šířku. Listy jsou nejzachovalejší v létě, na sklonku zimy bývají potrhané a poléhavé.
Květenství vyrůstá na pevných, bezlistých stvolech, které trs převyšují a nesou květy do výšky zhruba padesáti centimetrů. Klas je hustý, válcovitý a tvoří jej desítky drobných trubkovitých květů, které se otevírají postupně odspodu vzhůru. Barva je korálově červená; jak spodní květy stárnou a horní zůstávají v poupěti, mění se odstín po délce klasu a květenství působí dvoubarevně. Květy jsou plné nektaru a patří k nejvyhledávanějším zdrojům pro čmeláky a včely v pozdním létě.
Sezonní průběh je pro tuto skupinu odrůd určující. Kvetení začíná v červenci a bez zásadní přestávky pokračuje do října; místo jedné vlny se nové stvoly tvoří průběžně a vyrážejí ještě ve chvíli, kdy starší klasy dokvétají. Na podzim rostlina vytáhne poslední květy a s prvními mrazy nadzemní část usychá. Odkvetlé stvoly se odstraňují, protože zbytečně odčerpávají zásoby na tvorbu semen.
Stanoviště vyžaduje plné slunce. V polostínu rostlina přežije, ale kvetení výrazně slábne a stvoly se vytahují. Půda má být propustná, spíše lehčí, písčitohlinitá a obohacená o humus, s dobrou drenáží. Rozhodující je zimní vlhkost: stojící voda ve středu trsu vede k hnilobě kořenového krčku a je nejčastější příčinou úhynu. Na letní sucho jsou zavedené rostliny odolné.
Vzrůst je pomalý až středně rychlý a rostlina si po celý život drží kompaktní obrys, aniž by expandovala výběžky. Konečná velikost odpovídá trsu vysokému a širokému asi pětatřicet centimetrů, s květními stvoly do padesáti centimetrů. Trs vydrží několik let na místě; po čtyřech až pěti letech se středy trsů rozvolňují a rostlina se omlazuje dělením na jaře.
Mrazuvzdornost odpovídá zónám 6 až 9. Ve středoevropských podmínkách to znamená přezimování bez problémů v běžných polohách; v drsnějších oblastech a na těžké půdě se rostlina jistí lehkým krytím a hlavně tím, že se nesází do sníženiny, kde se drží voda. Osvědčenou praxí je svázat listy na podzim do svazku nad krčkem, aby jimi voda stékala mimo střed trsu.
Použití v zahradě vyplývá z nízkého vzrůstu. Rostlina se hodí do předních partií trvalkových záhonů, do skalek a štěrkových výsadeb, k okrajům cest i do nádob na terase, kde vydrží kvést až do podzimu. Kombinuje se s okrasnými travami, s rozchodníky, s třapatkou a s modře kvetoucími šalvějemi, proti nimž svislá linie klasů tvoří výrazný tvarový kontrast. Květy vydrží i ve váze. Ke zvěři je rostlina lhostejná: srnčí ani králíci ji zpravidla nespásají.
Pěstování v nádobě odpovídá kompaktnímu vzrůstu a je u této řady běžné. Volí se hlubší hrnec s drenážní vrstvou a s hrubší, propustnou zeminou, protože kořeny jsou dužnaté a v rozbahněném substrátu hnijí. Nádoba přes zimu promrzá do celého objemu, takže se ukládá k chráněné stěně nebo do studeného zápraží, kde zůstane spíš suchá než mokrá.
Rod Kniphofia pochází z jižní a východní Afriky a nese jméno po Johannu Hieronymu Kniphofovi, německém lékaři a botanikovi osmnáctého století, který se proslavil obrazovými herbáři tištěnými otiskem rostlin. Odrůda 'Poco Red' patří do řady POCO americké školky Terra Nova Nurseries v oregonském Canby, která se zaměřila na dvě dlouhodobé slabiny mnohokvětů: přílišnou velikost trsu a krátké kvetení. Řada zahrnuje kromě červené i žlutou, oranžovou a dvoubarevné výběry. Označení poco odkazuje na drobný vzrůst celé série. Kultivar je chráněn americkým rostlinným patentem a evropskými odrůdovými právy, takže se smí množit jen licencovaně.