Mitrovnička srdcolistá (Tiarella cordifolia) je nízká lesní trvalka ze Severní Ameriky, která zaplňuje zastíněná místa pod dřevinami. Uplatní se tam, kde trávník řídne a záhonové trvalky přestávají kvést. Má dvě hlavní přednosti: jarní květ nad měkkým listem a schopnost vytvořit z několika rostlin souvislý porost, který po usazení obstojí bez velké péče.
Přízemní listy vyrůstají na dlouhých řapících. Jsou okrouhle vejčité, u báze srdčité, jemně chlupaté a rozdělené na tři až sedm mělkých zubatých laloků, takže připomínají malý javorový list. Barva je zelená až světle zelená. S příchodem chladu nabíhají do bronzového až měděného tónu, který stinnému koutu dodá teplo i po skončení sezony.
Kvete od dubna do června. Nad listy se zvedají řídké vzpřímené hrozny drobných krémově bílých květů, u některých rostlin se světle růžovým nádechem, a porost v té době vypadá jako zalitý pěnou. S květy měří 15 až 30 cm. Navštěvují je včely, motýli a další opylovači, takže i stinná část zahrady na jaře ožije.
Rozrůstá se tenkými výběžky, na jejichž koncích vznikají nové rostlinky. Jeden trs zaujme šířku 30 až 45 cm a časem se propojí se sousedními. Pro rychlé zapojení plochy se sází kolem deseti rostlin na metr čtvereční. Šíří se ochotně, proto si vedle drobnějších lesních trvalek zaslouží hlídaný okraj. Mladé rostlinky se na jaře snadno oddělí a přesadí jinam.
Místo má být v polostínu až stínu, nejlépe na severní, východní nebo západní straně. Nejvíc jí svědčí chladná, vlhká a humózní půda s dobrým odtokem, neutrální až slabě kyselá; poradí si i s jílovitou nebo hlinitou zeminou. Slabinou je sucho, které nesnáší. V delším přísušku se proto zalévá, jinak porost prakticky nepotřebuje péči ani řez.
Je mrazuvzdorná. Škůdci se jí většinou vyhýbají a slimáci ji míjejí, jen příležitostně ji napadne lalokonosec. Patří do podrostu světlých dřevin, do lesní zahrady, na stinný záhon nebo na hrob, všude tam, kde má v chladném stínu jaro začít bílým květem.