Meruňka 'Velkopavlovická' (Prunus armeniaca 'Velkopavlovická') je stará česká krajová odrůda z Velkých Pavlovic na jižní Moravě. Mezi domácími meruňkami má zvláštní postavení: podle jejího zrání se v Česku popisuje, o kolik dní je jiná meruňka ranější nebo pozdnější.
Plody jsou velké, kulovitě oválné, sytě oranžové, občas s nevýrazným líčkem. Od cizích odrůd se odlišuje pestřejší oranžovožlutou barvou a hlavně dužninou, která je měkčí a díky vysoké cukernatosti výrazně sladká. Měkkost má i stinnou stránku: plod se snadno otlačí, nesnese dlouhou cestu ani skladování a zpracovat ho je třeba během krátké doby.
Sklízí se ve druhé polovině července, nejčastěji mezi dvacátým a pětadvacátým dnem měsíce. Termín sběru se vyplatí řídit tím, k čemu plody poslouží. Na pálenku a povidla se nechávají plně vyzrát, na koláče a na krátký převoz se trhají o dva až tři dny dřív, kdy jsou ještě pevné. Plody, které na stromě změknou úplně, se při manipulaci rozpadají.
Pro zahradu má smysl hlavně tam, kde se počítá se zpracováním úrody. Z 'Velkopavlovické' se pálí ceněná meruňkovice, známá doma i v zahraničí, a hodí se také na marmelády, povidla, koláče a knedlíky. Na kompoty je méně vhodná než meruňky s pevnou dužninou, protože plátky nedrží tvar.
Odrůda je samosprašná, plodí tedy i jako jediný strom a sama spolehlivě opyluje jiné meruňky, které kvetou současně. V zahradě s jinými meruňkami je proto užitečným sousedem.
Velikost stromu určuje víc podnož než odrůda. Na myrobalánu, který snese i těžší půdu, roste silněji, na slivoňové podnoži St. Julien zůstává menší a hodí se do menší zahrady.
Nejlépe se jí daří na teplém, plně osluněném místě, kam nefouká studený severní vítr, ideálně na jižním svahu. Půdu potřebuje propustnou, spíš lehčí, neutrální až mírně zásaditou. V podmáčené zemi kořeny odumírají; kde je půda těžká, sází se strom na mírný val s krčkem nad terénem. Za mrazivé noci během dubnového kvetení pomůže mladý stromek přikrýt textilií.
Řezat je dobré v létě po sklizni, kdy se rány zavalují nejrychleji a moniliové odumírání větví má nejmenší šanci. Suché větve se vyřezávají hluboko do zdravého dřeva a mumifikované plody se z koruny odstraňují. Kmen chrání v zimě vápenný nátěr proti praskání kůry na slunci.
Odrůda je spjata s Velkými Pavlovicemi na Břeclavsku, kde se meruňky pěstují po staletí a kde jim vyhovuje teplé, na srážky chudší klima. Nevznikla cíleným křížením, ale dlouholetým výběrem z místních semenáčů, jde tedy o krajovou odrůdu v pravém smyslu slova. O jejím postavení v českém ovocnářství svědčí to, že se zrání ostatních meruněk tradičně počítá ve dnech před ní a po ní. Meruňkovice z Velkých Pavlovic patří k nejznámějším regionálním výrobkům jižní Moravy.