Meruňka 'Harlayne' (Prunus armeniaca 'Harlayne') je pozdní odrůda z Kanady, z výzkumné stanice Harrow v provincii Ontario. Pro zahrady ve střední Evropě má dvě silné stránky: nakvétá později než většina meruněk, takže se vyhne nejhorším jarním mrazíkům, a je imunní vůči viru šarky švestky, nemoci, která v posledních desetiletích peckovinám v našich sadech velmi ublížila.
Plody jsou menší až středně velké, vejčité, s lehce hrbolatým povrchem. Oranžovou slupku na sluneční straně zdobí červené líčko. Sytě oranžová dužnina je tuhá a spíše hrubší, přesto šťavnatá a velmi dobré chuti, a od pecky jde snadno. Díky pevnosti se plody neotlačí při přenášení ani při převozu, sklizeň lze rozložit do více dnů a v chladu vydrží déle než měkké rané meruňky.
Sklízí se od konce července do začátku srpna, zhruba od 21. 7. do 5. 8., tedy asi deset dní po 'Velkopavlovické'. 'Harlayne' je samosprašná: úrodu dá i osamocený strom a v sousedství dalších meruněk navíc poslouží jako jejich opylovač.
Vzrůst je slabý až středně bujný, koruna tak zůstává dosažitelná a strom se vejde i na menší pozemek. Plodit začíná brzy, úrody jsou vysoké a nevynechávají. Dřevo i květní pupeny snášejí mráz velmi dobře; spolu s pozdním květem to otevírá cestu i do míst mimo tradiční meruňkové kraje. Množí se na myrobalánu, který zvládá i těžší půdu, nebo na slivoňové podnoži St. Julien, s níž strom zůstane menší.
Patří na slunné, teplé místo stranou studeného větru, do propustné, spíše lehčí půdy s neutrální až slabě zásaditou reakcí. Zamokření nesnáší, kořeny v mokru odumírají.
Kromě jídla rovnou ze stromu se pevné plody hodí do kompotů, kde se nerozvaří, a dále na povidla, marmelády, sušení i pálenku. Pozdní květ, imunita k šarce a pravidelná úroda z ní dělají rozumnou volbu tam, kde má na zahradě stát jen jedna meruňka.
U 'Harlayne' se vyplatí věnovat čas výsadbě, chyby se později napravují těžko. Krček kořenů má zůstat nad zemí a do jámy patří spíš štěrk s kompostem než rašelina. Mladý strom se první roky zalévá zřídka, ale pořádně. Kmen se na zimu natře vápnem nebo zastíní, protože prasklá osluněná kůra je vstupem pro moniliové odumírání větví. Proti monilióze pomáhá i to, když se z koruny sbírají zaschlé mumie plodů, suché větve se vyřežou hluboko do zdravého dřeva a koruna zůstane světlá.
Odrůdu vyšlechtil Richard E. C. Layne ve výzkumné stanici Harrow v kanadském Ontariu, z jejíhož programu pocházejí také meruňky 'Harogem' a 'Harcot'. Kanadské šlechtění se od šedesátých let zaměřovalo na mrazuvzdornost a odolnost k šarce, protože zimy v Ontariu jsou tvrdší než v tradičních evropských meruňkových oblastech. 'Harlayne' byla registrována v roce 1979 a do Evropy se rozšířila jako jedna z mála meruněk opravdu odolných proti šarce.