Mateřídouška časná 'Albiflorus' (Thymus praecox 'Albiflorus') je bíle kvetoucí forma mateřídoušky, jejíž druh roste planě i v české přírodě. Tvoří velmi nízký stálezelený koberec se světle zeleným listem a na začátku léta ho posejí drobné bílé hlávky. Barvou se odlišuje od převládajících růžových a purpurových mateřídoušek a do zahrady vnáší chladný, světlý tón. Nízký porost proto dobře zapadne i do přírodně laděné zahrady.
Porost je vysoký pouhé 2 až 5 cm a jedna rostlina se rozroste na 30 až 45 cm. Plazivé výhony koření všude, kde leží na zemi, takže z odlomeného kousku se snadno stane nová rostlina. Plochu ale zaplňuje pomalu; kdo chce mít souvislý koberec brzy, sází rostliny hustěji, než by odpovídalo konečné šířce jedné z nich.
Kvetení přichází v červnu a červenci. Květní hlávky jsou velmi drobné, ale početné, a v plném květu je zelený podklad pod nimi skoro schovaný. Bílá vynikne vedle tmavé dlažby, šedého kamene a tmavě kvetoucích skalniček. Druhou bíle kvetoucí mateřídouškou v nabídce je 'Snowdrift'; 'Albiflorus' má proti ní světlejší list. Jemně kořenitá nať se dá použít i jako koření, rostlina se ale pěstuje hlavně pro ozdobu. Ve večerním světle bílé hlávky ještě dlouho svítí, a tak se hodí k místům, kde se sedí za soumraku.
Občasné přejití koberec snese, a proto slouží i jako náhrada trávníku na malých plochách, kam se chodí jen příležitostně: kolem lavičky, mezi záhony nebo podél cesty. Stálou pěšinu nevydrží, pod pravidelnými kroky se vyšlapou holá místa. Proti trávě má tu výhodu, že se nemusí sekat a v suchém létě nezežloutne.
Daří se jí na slunci v písčité, propustné a spíš suché zemině; vyhoví jí půda neutrální a zásaditá, poradí si i s kyselou. Hnojení nepotřebuje. Mrazuvzdorná je spolehlivě, nebezpečnější je zimní vlhko v ulehlé hlíně, kde drobné výhony zahnívají. Vrstva písku nebo jemného štěrku pod kobercem udrží výhony v suchu. Pěstovat se dá i v nádobě s propustným substrátem.