Marulka lékařská (Calamintha nepeta) je aromatická trvalka z čeledi hluchavkovitých, blízce příbuzná mátám, šalvějím a dobromyslům. Jméno 'Bergminze', pod kterým se rostlina prodává, není odrůdové: je to německý název druhu, celým zněním Kleinblütige Bergminze, tedy drobnokvětá horská máta. Odpovídá mu i druhé německé jméno Steinquendel, skalní mateřídouška. Skutečné odrůdy tohoto druhu existují - patří k nim 'Blue Cloud', 'White Cloud' nebo 'Triumphator' - ale zboží vedené jako 'Bergminze' odpovídá běžné, nešlechtěné formě druhu. Praktický důsledek je ten, že v porostu se jednotlivé rostliny mohou mírně lišit výškou i sytostí fialového tónu.
Habitus je hustý, polokeřovitý a bohatě rozvětvený. Spodní část lodyh dřevnatí, výhony jsou čtyřhranné, jemně chlupaté a nesou drobné, vstřícné, vejčité listy dlouhé zhruba jeden až tři centimetry s mělce vroubkovaným okrajem. Listová plocha je matně šedozelená a po rozemnutí silně voní; charakter vůně leží mezi mátou a oreganem a nese ji silice s obsahem pulegonu a mentonu. Květy jsou pro rostlinu nezvykle drobné, dlouhé osm až dvanáct milimetrů, bledě fialové až téměř bílé, s tmavším kresleným pyskem, a sedí v řídkých vrcholících po celé délce výhonů. Jednotlivý květ je nenápadný, ale v počtu působí porost jako našedlý kvetoucí opar. Právě tato lehkost odlišuje marulku od hutných kvetoucích trvalek, které se do stejných výsadeb používají.
Kvetení začíná koncem června nebo v červenci a nepřetržitě pokračuje do října, v teplých polohách až do prvních silnějších mrazů. Nová poupata dorůstají průběžně, takže rostlina nemá jasnou odkvetlou fázi; případný sestřih zhruba o třetinu v polovině léta porost zahustí a obnoví kvetení. Listy zůstávají zelené hluboko do podzimu, nadzemní část pak usychá a přes zimu drží jako řídká suchá kostra. Množství nektaru je vysoké a v době květu patří marulka k nejnavštěvovanějším trvalkám vůbec: uvádí se kolem sedmatřiceti druhů divokých včel, k nimž se přidávají čmeláci, pestřenky a motýli.
Stanovištěm je plné slunce a teplé, vzdušné místo; v polostínu rostlina řídne a vyléhá. Půda má být propustná, spíše chudá, sušší a vápnitá - v přírodě druh roste výhradně na vápencích, na suchých skalnatých stráních a v mezofilních trávnících. Živná a vlhká zemina vede k bujnému, měkkému růstu a ke ztrátě vůně. Mrazuvzdornost se udává zhruba do -23 °C, tedy zóna 6; hlavním rizikem není mráz, ale zimní zamokření kořenového krčku, a proto se rostlina nesestřihává na podzim nakrátko. Zavedené rostliny snášejí letní sucho bez zálivky.
Konečná výška je 20 až 50 centimetrů, obvykle kolem třiceti až čtyřiceti, a šířka trsu 30 až 40 centimetrů. Podzemní výběžky druh tvoří jen krátké a trs se rozrůstá pozvolna, zato se na propustném podkladu ochotně vysévá; semenáče ve štěrku a ve spárách se snadno vytrhají a odstranění odkvetlých výhonů před dozráním semen samovýsev omezí. Na metr čtvereční se počítá zhruba osm rostlin.
V zahradě se uplatní ve štěrkových a suchých záhonech, ve skalkách, v lemech cest a teras, na zelených střechách, v bylinkových výsadbách a v nádobách. Šedozelený kvetoucí opar funguje jako pojivo mezi výraznějšími trvalkami: k levandulím, šalvějím, třapatkám, rozchodníkům a okrasným travinám a jako podsadba k růžím, jejichž holé paty zakryje. Listy jsou použitelné i v kuchyni, čerstvé i sušené, zejména k houbám, luštěninám a pečené zelenině.
Druh roste od Středomoří po Švýcarsko, Rakousko a dále na východ až po severní Írán, na suchých vápnitých stráních a skalách; v Německu je původní, ale ohrožený, do české květeny se dostal až druhotně. Rodové jméno Calamintha složili botanici z řeckého kalos, krásný, a mintha, máta; druhové nepeta odkazuje na starší jméno používané pro šanty. Podle novějšího pojetí se druh řadí do rodu Clinopodium jako Clinopodium nepeta a česká databáze květeny ho vede jako marulku šantovitou, zatímco v zahradnickém obchodě se drží starší jméno marulka lékařská. V Itálii je rostlina běžné kuchyňské koření zvané nepitella nebo mentuccia, nezbytné k houbám a artyčokům.