Marhaník granátový 'Nana' (Punica granatum 'Nana') je zakrslá zahradní forma granátovníku. Od základního druhu se liší tím, že je zmenšený ve všem: má kratší letorosty, drobnější listy a menší květy i plody. Bez řezu dorůstá zhruba 80 až 120 cm do výšky i do šířky a tvoří hustě větvený, mírně trnitý keřík nebo malý stromek jemné textury. Granátovník pochází z oblasti od Íránu po severní Indii a patří k nejstarším pěstovaným ovocným rostlinám; zakrslá forma se do Evropy dostala jako pokojová a oranžerijní rostlina.
Úzce kopinaté listy jsou dva až tři centimetry dlouhé a lesklé. Na jaře raší bronzově, v létě jsou sytě zelené a před opadem zežloutnou. Květy vyrůstají od června do září jednotlivě nebo po několika na koncích letorostů. Mají masitý trubkovitý kalich a pět zvlněných korunních lístků ohnivě oranžové až rumělkově červené barvy. Kvete průběžně celé léto, a tak jsou na keříku zároveň poupata, otevřené květy i nasazené plody; v tom je jeho hlavní okrasná přednost.
V teplých letech dozrávají plody v září a říjnu. Jsou kulovité, tři až pět centimetrů široké, s tvrdou červenohnědou slupkou a s korunkou vytrvalého kalichu na vrcholu. Komůrky uvnitř vyplňují šťavnatá sladkokyselá semena s tuhým jádrem. Chuť odpovídá velkoplodým odrůdám, dužniny je ale na každém semeni méně, takže se plody hodí spíš na šťávu a sirup nebo jako ozdoba než ke krájení. Po sběru je potřeba je zpracovat do několika dnů. V chladném a deštivém létě často nedozrají a zůstanou jen okrasné. Keřík je samosprašný a plodí i jako jediná rostlina.
Patří na plné slunce, do tepla a závětří; čím víc přímého slunce, tím víc květů. Půda nebo substrát má být propustný, spíš chudší, mírně kyselý až neutrální, v nádobě s příměsí písku nebo drceného kameniva. Trvalé přemokření kořenům škodí, krátké přeschnutí naopak zvládnou bez následků.
Mrazuvzdornost je nízká. Krátký mráz několik stupňů pod nulou keřík vydrží, delší mráz ale poškodí letorosty. V našich podmínkách se proto pěstuje v nádobě, která po opadu listů přezimuje v chladné místnosti při 2 až 8 °C se střídmou zálivkou. Na rozdíl od velkoplodých odrůd nepotřebuje hluboký zimní klid a přechodné jarní ochlazení snáší lépe. Ve volné půdě ho lze pěstovat jen v nejteplejších polohách jižní Moravy, a i tam s ochranou kořenového krčku.
Hodí se do nádoby na terasu, k pergole nebo do zimní zahrady, kde spojí dlouhé letní kvetení s podzimními plody. Drobné listy a ochotné obrážení po řezu z něj dělají vhodnou rostlinu i pro tvarování do kmínku nebo pro pěstování jako bonsaj. Květy se tvoří na nových letorostech, proto se loňské výhony zkracují v březnu. Přesazuje se na jaře po vyrašení do propustného substrátu s pískem.