Marhaník granátový 'Nana' (Punica granatum 'Nana') je zakrslá zahradní forma granátovníku, která se od základního druhu liší zmenšením všech částí: kratšími letorosty, drobnějšími listy i menšími květy a plody. Bez zásahu dorůstá zhruba osmdesáti až sto dvaceti centimetrů výšky i šířky a tvoří hustě větvený, mírně trnitý keřík nebo drobný stromek s jemnou texturou.
Listy jsou úzce kopinaté, dva až tři centimetry dlouhé, lesklé, na jaře bronzově naběhlé, v létě sytě zelené a před opadem se barví do jasně žluté. Květy vyrůstají jednotlivě nebo po několika na koncích letorostů od června do září. Tvoří je masitý trubkovitý kalich a pět zvlněných korunních lístků ohnivě oranžové až rumělkově červené barvy. Kvetení probíhá průběžně celé léto, takže se na rostlině současně objevují poupata, rozvité květy i nasazené plody. Tato souběžnost je hlavní okrasnou předností kultivaru.
Plody dozrávají v teplých letech od září do října. Jsou kulovité, tři až pět centimetrů široké, se ztvrdlou červenohnědou slupkou a korunkou vytrvalého kalichu na vrcholu. Uvnitř jsou komůrky vyplněné šťavnatými sladkokyselými semeny s tuhým jádrem. Chuť odpovídá velkoplodým odrůdám, jen podíl dužniny na jedno semeno je menší, takže se plody hodí spíše na šťávu, sirup a jako ozdoba než ke krájení. V chladném a deštivém létě plody často nedozrají a zůstávají pouze okrasné. Rostlina je samosprašná, jediný jedinec tedy plodí bez další rostliny v okolí.
Stanoviště vyžaduje plně slunné, teplé a chráněné před studeným větrem; čím více přímého slunce, tím bohatší je nasazení květů. Půda má být propustná, spíše chudší, mírně kyselá až neutrální; v nádobě se osvědčuje substrát s příměsí písku nebo drceného kameniva. Trvalé přemokření kořeny nesnášejí, naopak krátkodobé přeschnutí zvládají bez následků.
Mrazuvzdornost je omezená. Zakrslý granátovník snese krátkodobě několik stupňů pod nulou, delší mráz však poškozuje letorosty, proto se v našich podmínkách pěstuje v nádobě a přezimuje v chladné místnosti při dvou až osmi stupních s omezenou zálivkou. Oproti velkoplodým odrůdám nepotřebuje hluboký zimní klid a snáze snáší přechodné jarní ochlazení.
V zahradě se uplatní jako nádobová rostlina na terase, u pergoly a v zimní zahradě, kde spojuje dlouhé letní kvetení s podzimní plodností. Díky drobným listům a ochotnému obrážení po řezu se hodí i k tvarování do kmínku nebo pro bonsajové pěstování. Ve volné půdě je použitelný jen v nejteplejších polohách jižní Moravy a i tam s ochranou kořenového krčku.
Granátovník patří k nejstarším pěstovaným ovocným rostlinám Předního východu; jeho původ se klade do oblasti od Íránu po severní Indii a doklady o pěstování sahají do třetího tisíciletí před naším letopočtem. Latinské rodové jméno Punica odkazuje na Kartágo, odkud plody do Říma přiváželi féničtí obchodníci, a druhové granatum na množství zrn uvnitř plodu. Zakrslá forma 'Nana' byla popsána už v osmnáctém století a do Evropy se dostala jako pokojová a oranžerijní rostlina; dlouho se uváděla jako samostatný druh Punica nana.