Mamota úzkolistá
Vlastnosti rostliny:
olistění v zimě
barva květu
začátek kvetení (měsíc)
min. běžná výška rostliny (v m)
0,3-0,6 m
min. běžná šířka rostliny (v m)
0,8-1 m
běžná mrazuvzdornost rostliny (ve °C)
-34 °C
nároky na slunce
slunce až polostín – aspoň 3 hodiny denně
nároky na půdu
kyselá půda – rašelina, žádné vápno
nároky na vláhu
vlhčí půda – nesmí vyschnout
obvyklá výška
0 až 0,5 m – po kolena
mrazuvzdornost u nás
všude v ČR – i v horách
hlavní období kvetení
4. léto (červenec–srpen)
jedovatá rostlina
ano – jedovatá (mimo dosah dětí a zvířat)
vhodná do nádob
ano – vhodná do nádob

Mamota úzkolistá

Kalmia angustifolia
Popis:
Nízký stálezelený keř z východu Severní Ameriky s úzkými kožovitými listy po třech v přeslenech. V červnu nese karmínově růžové miskovité květy v postranních chocholících. Pomalu se rozrůstá v hustý porost, který kyselé výsadbě dodá barvu i v zimě, kdy listy vínově naběhnou. Zobrazit více
Vyberte některou z dostupných variant:
rostlina v květináči 1 l
SKLADEM 1 ks
  179,00 Kč/ks
RO009158
Možnosti odeslání: kurýrem, osobní odběr, dovezeme my

Dlouhý popis:

Mamota úzkolistá (Kalmia angustifolia) je nízký stálezelený keř z čeledi vřesovcovitých, domácí na východě Severní Ameriky od Newfoundlandu a Quebeku přes oblast Velkých jezer a Novou Anglii po Virginii. Proti mohutnější mamotě širokolisté, která je v zahradách běžnější, má úzké listy a zůstává nízká.

Keř je široce rozložitý. Z podzemních oddenků vyrážejí nové vzpřímené prýty, a rostlina se tak s věkem mění v hustý, pomalu se rozšiřující porost. V zahradě dorůstá 30 až 60 cm na výšku a 80 až 100 cm na šířku; této velikosti dosáhne až po mnoha letech, protože roste vyloženě pomalu.

Listy jsou úzce podlouhlé a kožovité, na líci matně modrozelené, na rubu světlejší, a vyrůstají typicky po třech v přeslenech, méně často vstřícně. Zůstávají na keři přes zimu. Na podzim tmavnou a přibarvují se do vínově purpurového nádechu, který drží až do jara, takže porost má barvu i v době, kdy zahrada odpočívá.

Květ má pětičetnou srostlou korunu ve tvaru mělké misky, sytě růžovou až karmínově purpurovou. Deset prašníků je zasunuto do kapsiček v koruně a při doteku opylovače se pružně uvolní. Květy se otevírají v hustých postranních chocholících kousek pod vrcholem loňského výhonu, nad nimiž zároveň raší nový letorost; podle toho se druh pozná od bahenních příbuzných, které kvetou na samém konci větévky. U nás kvete v červnu. Plodem je drobná suchá tobolka s mnoha semeny, která na keři vytrvává do zimy.

Raší pozdě a přírůstky jsou krátké. Po odkvětu keř zakládá pupeny na příští rok, a odkvetlé chocholíky se proto vystříhají hned; jinak se prakticky neřeže, odstraňují se jen suché větve.

O úspěchu rozhoduje půda. Musí být kyselá, s vysokým podílem rašeliny a humusu, lehká, propustná a rovnoměrně vlhká; při vyšším pH se objeví chloróza a keř strádá. V přírodě roste na rašeliništích, na vlhkých lemech borových lesů i v sušších písčitých polohách, vždy však na kyselé a chudé půdě. Nejbohatěji kvete na plném slunci, snese polostín, v hlubokém stínu ale řídne a květů ubývá. Mělké kořeny jsou citlivé na vysychání, trvalá vrstva jehličnatého mulče je proto pro keř podstatná.

Je velmi mrazuvzdorná, v přírodě sahá daleko na sever. V zahradě ji tedy neohrozí zima, ale letní sucho a vápnitá půda. Všechny části keře obsahují grayanotoxiny a jsou jedovaté.

Uplatní se tam, kde je kyselá půda už připravená: v rododendronových a azalkových výsadbách, ve vřesovištích, na okrajích jehličnatých skupin, ve stinnějších partiích skalek a v nádobách s rašelinným substrátem. Jako podrost vyšších pěnišníků zaplní patro pod jejich korunami a v červnu je doplní druhou vlnou květu.

V Severní Americe je mamota úzkolistá běžným keřem rašelinišť a řídkých borových lesů. Osadníkům působila škody na pastvinách: ovce, které ji spásaly, se otravovaly, protože keř obsahuje grayanotoxiny typické pro celou čeleď vřesovcovitých. Patří také k dřevinám, které rychle obsadí plochu po požáru nebo těžbě, protože nové prýty raší z oddenků skrytých pod povrchem půdy. V Kanadě je proto vnímána i jako konkurent lesních výsadeb.

Základní charakteristika rostliny

Vzrůst a velikostnízký široce rozložitý keř, 30-60 cm na 80-100 cm
Květrůžové až karmínově purpurové misky v postranních chocholících, červen
Ploddrobná suchá tobolka, na keři vytrvává do zimy
Listúzce podlouhlý, kožovitý, po třech v přeslenu, přes zimu vínově naběhlý
Stanovištěplné slunce až polostín, na plném slunci kvete nejbohatěji
Půdakyselá, rašelinná, humózní, propustná a rovnoměrně vlhká; vápno nesnáší
Řezprakticky žádný, jen odkvetlé chocholíky a suché větve
Mrazuvzdornostvelmi mrazuvzdorná
Jedovatostvšechny části obsahují grayanotoxiny
Použitírododendronové záhony, vřesoviště, podrost pěnišníků, nádoby

Kalendář pěstování

FázeKdyPoznámky
Výsadbaod jara do zámrazudo kyselého rašelinného substrátu, kořenový bal před sázením prokypřete
Hnojeníduben a červenpoužijte okyselující hnojivo pro rododendrony, v malé dávce
Odkvetlá květenstvíčervenecvystříhejte hned po odkvětu, podpoří to nasazení pupenů
Zálivkakvěten až záříza sucha zalévejte měkkou, nejlépe dešťovou vodou
Mulčováníříjendoplňte vrstvu jehličí nebo borky nad mělké kořeny