Mamota úzkolistá (Kalmia angustifolia) je nízký stálezelený keř z čeledi vřesovcovitých, domácí ve východní části Severní Ameriky — od Newfoundlandu a Quebeku přes oblast Velkých jezer a Novou Anglii až po Virginii. Rodové jméno dal Carl Linné podle svého žáka Pehra Kalma, druhový přívlastek angustifolia znamená úzkolistý a odkazuje na hlavní rozlišovací znak proti mohutnější a v zahradách běžnější mamotě širokolisté.
Habitus je nízký a široce rozložitý. Rostlina vytváří podzemní oddenky, z nichž vyrážejí nové vzpřímené prýty, takže se s věkem mění v hustý, pomalu se rozšiřující porost. V přírodě kolísá výška od patnácti do devadesáti centimetrů, v zahradní kultuře se drží nejčastěji mezi třiceti a šedesáti centimetry a do šířky se rozroste zřetelně víc než do výšky. Listy jsou úzce podlouhlé, kožovité, na líci matně modrozelené, na rubu světlejší, a typicky vyrůstají po třech v přeslenech, méně často vstřícně. Zůstávají na keři přes zimu a v chladném období se přibarvují do červenavě purpurové, takže i mimo sezonu drží rostlina barvu.
Květ je pro celý rod charakteristický: pětičetná srostlá koruna má tvar mělké misky, barvu sytě růžovou až karmínově purpurovou, a nese deset tyčinek, jejichž prašníky jsou zasunuté do kapsiček v koruně a při doteku opylovačem se pružně uvolní. Květy se otevírají v hustých postranních chocholících, které sedí kousek pod vrcholem loňského výhonu — nad nimi zároveň raší nový letorost. Právě tímto uspořádáním se druh pozná od bahenních příbuzných, které kvetou na samém konci větévky. Doba květu spadá podle polohy do rozmezí od května do července, ve střední Evropě obvykle na červen. Plodem je drobná suchá tobolka s velkým počtem semen, která na keři vytrvává do zimy.
Sezonní průběh je klidný a pomalý. Rašení nastupuje pozdě, přírůstky jsou krátké, po odkvětu se rostlina soustředí na založení pupenů pro příští rok. Na podzim listy tmavnou a přecházejí do vínového nádechu, který drží celou zimu.
Stanoviště rozhoduje o úspěchu víc než cokoli jiného. Nutná je kyselá půda s vysokým podílem rašeliny a humusu, lehká, propustná a rovnoměrně vlhká; na půdách s vyšším pH nastupuje chloróza a keř strádá. V přírodě obsazuje rašeliniště, vlhké lemy borových lesů i sušší písčité polohy — společná je jim kyselá reakce a nízká úživnost. Nejbohatěji kvete na plném slunci, snese i polostín, v hlubokém stínu ale řídne a květů ubývá. Kořenový systém je mělký a citlivý na vysychání, takže trvalá vrstva jehličnatého mulče je pro rostlinu podstatná.
Mrazuvzdornost je vysoká. Druh sahá v přírodním areálu daleko na sever a školkařské zdroje jej řadí až do zóny 2; limitem v zahradě proto nebývá zima, ale letní sucho a vápnitá půda. Konečná velikost je malá — zhruba půl metru na výšku a osmdesát centimetrů až metr na šířku po mnoha letech, protože růst je vyloženě pomalý. Všechny části keře obsahují grayanotoxiny a jsou jedovaté, což se odráží i v anglických jménech sheep laurel a lambkill.
V zahradě se uplatní všude, kde už je kyselá půda připravená: v rododendronových a azalkových výsadbách, ve vřesovištích, na okrajích jehličnatých skupin, ve stinnějších partiích skalek a v nádobách s rašelinným substrátem. Nízký vzrůst z něj dělá dobrý podrost pod vyšší pěnišníky, kde zaplní patro pod jejich korunami a v červnu je doplní o druhou vlnu květu.
Rod Kalmia pojmenoval Carl Linné podle Pehra Kalma (1716–1779), finsko-švédského přírodovědce a svého žáka, kterého roku 1748 vyslal do Severní Ameriky hledat rostliny použitelné ve švédském zemědělství. Kalm strávil v Novém světě tři roky a jeho cestopis dodnes patří k cenným popisům tehdejší krajiny; mamota se v ní vyskytovala jako naprosto běžný keř rašelinišť a řídkých borových lesů. Anglická jména sheep laurel, lambkill a sheep poison vznikla mezi osadníky, jejichž ovce se na zarůstajících pastvinách otravovaly — na vině jsou grayanotoxiny, typické pro celou čeleď vřesovcovitých. Druh patří k dřevinám, které rychle ovládnou plochu po požáru nebo těžbě: nové prýty raší z oddenků skrytých pod povrchem půdy a v Kanadě je proto vnímán i jako konkurent lesních výsadeb.