Malinoostružiník 'Tayberry' (Rubus loganobaccus 'Tayberry') je mezidruhový kříženec ostružiníku a maliníku, vyšlechtěný ve Skotsku a pěstovaný pro nezvykle velké protáhlé plody. Rostlina tvoří dlouhé, poléhavé až obloukovité výhony dosahující dvou až tří metrů, které je nutné vést na drátěnce, pergole nebo plotu. Ve starší, původní formě jsou výhony ostnité; v prodeji se běžně objevují i beztrnné klony.
Plody jsou protáhle kuželovité, dlouhé zhruba tři a půl až pět centimetrů, tedy výrazně větší než u malin. Při dozrávání přecházejí ze sytě červené do tmavě purpurové; sbírají se až plně vybarvené, kdy ztrácejí kyselost. Dužnina je šťavnatá a měkčí, chuť sladce navinulá s jasně malinovým aroma a plností, kterou dodává ostružinový rodič. Plod se na rozdíl od maliny sklízí i s plodovým lůžkem, takže je při sběru pevnější, ale hůře se skladuje a rychle pouští šťávu.
Sklizeň probíhá od poloviny července do srpna, plody dozrávají postupně a sbírají se v několika vlnách. Odrůda je samosprašná, druhá rostlina jako opylovač není potřeba, ale hmyzí opylení zlepšuje vyplnění souplodí. Plodí na loňských výhonech, což určuje způsob řezu.
Stanoviště vyhovuje slunné a chráněné, ideálně u jižní nebo západní stěny; ve stínu plody nevyzrají do plné sladkosti. Půda má být hluboká, humózní, propustná a mírně kyselá, s dostatkem vláhy během dozrávání. Mrazuvzdornost je nižší než u maliníku, v drsnějších polohách se výhony na zimu sundávají z opory, pokládají k zemi a lehce kryjí chvojím nebo netkanou textilií; poškozené výhony na jaře neplodí.
Řez kopíruje dvouletý cyklus: odplozené výhony se po sklizni vyřežou u země a nové letorosty se přivážou k opoře. Vzhledem k délce výhonů se vyplatí vést je vějířovitě nebo do stran a nechat prostor pro letošní přírůstky. Rostlina roste bujně a nedostatek prostoru vede k zahuštění a horšímu prosychání.
Množení je u této skupiny snadné: konec letorostu se v srpnu ohne k zemi, přišpendlí a zasype, do podzimu zakoření a na jaře se oddělí jako samostatná rostlina. Tímto způsobem se rozmnožují ostružiníky i jejich kříženci a jde o rychlejší cestu než řízkování. Výnos z jedné dobře vedené rostliny bývá vysoký a při dostatku prostoru pokryje potřebu běžné domácnosti.
Plody se nejlépe uplatní ve zpracování. Hodí se na džemy, marmelády, sirupy, šťávy, ovocná vína a mražení, kde se výrazná chuť projeví naplno; čerstvé se jedí přímo z keře, protože vydrží jen krátce. Sklizeň z jedné rostliny bývá vysoká a plody jsou dostatečně kyselé na to, aby produkty držely chuťovou strukturu bez dalšího okyselení.
Odrůda vznikla ve Skotském ústavu zahradnického výzkumu v Invergowrie u Dundee, kde ji vyšlechtil Derek L. Jennings křížením ostružiníku a červeného maliníku. Uvedena a patentována byla v roce 1979. Jméno odkazuje na řeku Tay, největší skotskou řeku protékající nedaleko šlechtitelského pracoviště; podle stejného vzoru dostaly jména i další skotské křížence rodu Rubus, například 'Tummelberry'. V českém prostředí se odrůda ujala pod názvem malinoostružina nebo malinoostružiník a pěstuje se převážně v zahradách, nikoli tržně, protože měkké plody nesnášejí dálkovou přepravu.