Mahonie tenkolistá 'Soft Caress' (Mahonia eurybracteata 'Soft Caress') je stálezelený keř z čeledi dřišťálovitých, v odborné literatuře uváděný také jako Mahonia eurybracteata subsp. ganpinensis 'Soft Caress'. Od ostatních mahonií se odlišuje jedinou, zato podstatnou vlastností: lístky nemají ostny. Zatímco mahonie cesmínolistá i mahonie prostřední mají tuhé, pichlavé lístky s trnitými zuby, u tohoto kultivaru jsou měkké a na dotek zcela neškodné. Anglické jméno odrůdy, v překladu jemné pohlazení, na tuto vlastnost přímo odkazuje.
Habitus je vzpřímený, ale rozvolněný a patrovitý. Keř tvoří několik málo větvených prýtů vyrůstajících od země, které nesou olistění soustředěné do horní části. Listy jsou lichozpeřené, dvacet až třicet centimetrů dlouhé, složené z devíti až patnácti velmi úzkých, čárkovitě kopinatých lístků s jemně zubatým okrajem. Barva je matně tmavě zelená, na rubu světlejší. Texturou se olistění blíží spíš bambusu nebo kapradině než typické mahonii a v zimě zůstává beze změny, protože rostlina listy neshazuje.
Květenství tvoří štíhlé vzpřímené hrozny dlouhé deset až patnáct centimetrů, seskupené po několika na koncích výhonů. Jednotlivé květy jsou drobné, sytě citronově žluté a slabě vonné. Kvetení připadá na říjen až prosinec; v chladném podzimu se posouvá a část poupat rozkvétá teprve v předjaří. Jde tedy o dřevinu kvetoucí v době, kdy zahrada jinak barvy nemá, a opylovači ji v tomto období vyhledávají. Po odkvětu se tvoří kulovité bobule, zprvu zelené, později modročerné s ojíněním; na keři vydrží dlouho do zimy.
Sezónní průběh je jednoduchý, ale nezvykle rozložený. Jaro a léto jsou obdobím růstu — nové prýty vyrážejí od báze a prodlužují se, olistění přitom zůstává beze změny a keř nemá výraznou fázi. Na podzim přichází květ, v zimě plody a v předjaří se cyklus uzavírá druhou vlnou kvetení, pokud první proběhla jen zčásti. Hlavní okamžik roku tedy připadá na období od října do března, kdy je v zahradě nejméně konkurence.
Stanoviště vyhovuje polostinné až lehce stinné, chráněné před ostrým zimním sluncem i před mrazivým větrem, který stálezelené listy vysušuje. Na místě s několika hodinami přímého slunce denně bývá kvetení bohatší, plná jižní expozice s odrazem tepla od zdi ale nesvědčí. Půda má být humózní, čerstvě vlhká a dobře propustná, s neutrální až mírně kyselou reakcí. Trvalé zamokření kořeny nesnášejí, stejně jako vysychavé písčité podklady.
Mrazuvzdornost je slabším místem: udávaná hranice se pohybuje kolem minus dvaceti stupňů, tedy zóna 7. Ve většině území České republiky jde o hodnotu hraniční a rozhodující je volba místa. V teplejších polohách, v závětří u zdi nebo ve městě rostlina přezimuje bez potíží, v otevřené krajině a ve vyšších polohách je jistější pěstování v nádobě s možností přezimování ve světlé nevytápěné místnosti.
Vzrůst je pomalý a kompaktní. Konečná výška se pohybuje kolem sta až sto padesáti centimetrů při přibližně stejné šířce; v chladnějších polohách rostlina zůstává výrazně nižší. Řez keř snáší, ale běžně jej nevyžaduje. Zkrácení nejdelších prýtů po odkvětu zahustí spodní patro, které s věkem přirozeně řídne.
V zahradě se uplatní v nádobách na chráněné terase, v podrostu vyšších dřevin, ve stinných koutech u východní a severní stěny i v úzkých předzahrádkách. Dobře se snáší s kapradinami, bohyškami, ostřicemi a čemeřicemi. Právě proto, že nepíchá, se dá vysadit i těsně k cestě, k lavičce nebo do prostoru, kudy procházejí děti — což u ostatních mahonií nepřipadá v úvahu.
Odrůda 'Soft Caress' vznikla jako spontánní mutace celé rostliny, kterou v létě roku 2001 objevili ve školce v Chamblee ve státě Georgia. Na trh ji uvedla americká firma ItSaul Plants, v roce 2009 na ni byl udělen rostlinný patent PP20183 a od roku 2011 patří do kolekce Southern Living Plant Collection. V Evropě se prosadila rychle: na výstavě Chelsea Flower Show získala v roce 2013 titul Plant of the Year, tedy rostlina roku, jako vůbec první mahonie bez ostnů. Druh Mahonia eurybracteata pochází z hor střední Číny. Rodové jméno připomíná irsko-amerického zahradníka Bernarda McMahona.