Lomandra dlouholistá 'DJ Blue' (Lomandra longifolia 'DJ Blue') je stálezelená trsnatá trvalka z čeledi chřestovitých. Přes travinný vzhled nejde o pravou trávu; rod Lomandra pochází z Austrálie, kde základní druh roste ve všech východních státech kontinentu na svazích, podél vodních toků i na chudých kamenitých půdách. Kultivar 'DJ Blue' se z druhu vyčleňuje barvou listu: místo svěží zelené má modrošedé až ocelově modré olistění, které si odstín drží po celý rok.
Trs je hustý, pravidelně kulovitý a od báze rozložený do všech stran. Listy jsou dlouhé, úzké, pevné a kožovité, s ostrým kýlem a hladkým lesklým povrchem; starší listy se obloukovitě sklánějí a dávají trsu převislý, fontánovitý obrys. U základního druhu bývají listy 40 až 80 cm dlouhé a 8 až 12 mm široké, u této selekce působí užší a tužší. Květenství je nenápadné: drobné krémově žluté kvítky sedí v paždí tuhých listenů na klasovitém stvolu skrytém mezi listy. Rozvíjejí se v průběhu vegetační sezony a jemně voní, ozdobná hodnota rostliny však stojí na listu, ne na květu.
Protože rostlina neopadává, mění se během roku jen málo. Na jaře vyrůstá nová generace listů ze středu trsu a barva je tehdy nejsytější; v létě modrošedý nádech zesiluje, na plném slunci a v suchu ještě víc. Podzim a zima probíhají bez proměny, pokud teploty neklesnou pod hranici snášenlivosti. Suchý vzduch, horko, vítr ani přímý úpal rostlině nevadí a listy nezasychají na okrajích tak, jak to dělá většina jemnolistých trav.
Stanoviště potřebuje plné slunce až lehký polostín a hlavně propustnou půdu. Dlouhodobé zamokření, těžký nepropustný jíl a stojící voda v nádobě jsou hlavní příčinou úhynu; sucho naproti tomu snáší mimořádně dobře. Rostlina zvládá i zasolení, takže obstojí u chodníků a v městských nebo přímořských výsadbách. Podstatná je mrazuvzdornost: uvádí se přibližně -10 až -12 °C, což na trvalé venkovní stanoviště v Česku nestačí. Pěstuje se proto v nádobě a přezimuje ve světlé chladné místnosti při teplotách nad nulou, se sporou zálivkou; ve volné půdě se dá počítat spíš se sezonní výsadbou.
Konečná velikost je kompaktní. Trs bez květenství dosahuje 40 až 50 cm, s květními stvoly 50 až 70 cm, šířka odpovídá zhruba výšce. Růst je pomalý až středně rychlý a rostlina si tvar drží bez řezu, nerozvaluje se a nevyžaduje oporu. Pro zapojený porost se počítá 5 až 7 rostlin na metr čtvereční, pro volnější rozmístění 3 až 5 kusů.
Použití směřuje do moderních, štěrkových a architektonicky pojatých výsadeb, kde se cení pravidelný obrys a stálá barva. Dobře funguje v nádobách na terasách a u vstupů, v liniích podél zídek a schodišť, ve střešních zahradách a v suchomilných záhonech se skalníky, kavylem nebo levandulí. Kontrast modrošedého listu vynikne proti tmavému kameni, kortenové oceli i proti sytě zeleným dřevinám. Vzhledem k nutnosti zimní ochrany se u nás nejčastěji používá jako nádobová rostlina, kterou lze na zimu přemístit pod střechu. Ve větších nádobách snáší kombinaci s kobercovými suchomilnými trvalkami, protože o vodu nesoutěží nijak dravě. Kořenový systém je hluboký a pevný, takže se rostlina uplatní i ke zpevnění mírných svahů a okrajů štěrkových ploch všude tam, kde je zajištěné zimní stanoviště. Listy jsou na okrajích ostré, k dětským hřištím a úzkým průchodům se proto rostlina nehodí.
Rod Lomandra byl popsán z Austrálie a jeho jméno se vykládá z řeckého loma, tedy lem či okraj, a andros, muž, s odkazem na stavbu prašníků. Druhový přívlastek longifolia znamená dlouholistý. Druh patří v Austrálii k nejrozšířenějším trsnatým rostlinám a domorodí obyvatelé jej po staletí využívali: z pevných listových vláken pletli tašky, rohože, koše a rybářské sítě, semena drtili na mouku a šťavnatou bázi listu žvýkali proti žízni; drobné květy chutnají po hrachu. Do okrasného zahradnictví se rod dostal až v posledních desetiletích, nejprve v Austrálii a na Novém Zélandu, později ve Španělsku a Spojených státech. Modrolisté selekce typu 'DJ Blue' patří k nejnovější vlně, kterou evropské školky nabízejí jako sušší a architektoničtější náhradu ostřic.