Listoklasec zlatý (Phyllostachys aurea) je stálezelený bambus s podzemními výběžky, který v našich podmínkách tvoří hustý porost vysoký 3 až 5 m. Ze čtyř listoklasců v nabídce se nejvíc hodí do plotu: větve nasazuje nízko a olistění sahá téměř k zemi, takže stěna nemá holou patu.
Mladá stébla jsou matně zelená. Postupně, hlavně na slunném místě, přecházejí do žlutavé až zlatožluté a na plném slunci dostávají oranžový nádech. Porost proto tvoří směs zelených a zlatavých stébel. Nejspolehlivějším poznávacím znakem jsou spodní články stébel u starších rostlin: bývají zkrácené, nahuštěné a pokřivené do tvaru, který připomíná želví krunýř. Žádný jiný listoklasec z nabídky je nemá. Kdo chce žlutou barvu hned od prvního roku, sáhne spíš po listoklasci zlatobrázditém 'Aureocaulis'.
Listy jsou úzké, kopinaté, až 18 cm dlouhé a světle až středně zelené. Rostou v hustých chomáčcích, díky nimž je stěna neprůhledná. V nádobě list často bledne do nažloutlé barvy. Silný mráz může část listů shodit, porost se pak olistí s jarním růstem.
V chladnějším klimatu se listoklasec zlatý rozrůstá pomalu a drží spíš kompaktní tvar. Pomalé šíření ale neznamená, že zůstane na místě: bez zábrany výběžky časem proniknou do trávníku i k sousedům. Při výsadbě se proto kolem porostu zapustí pás z pevné HDPE fólie silné 1,5 až 2 mm, zhruba 70 cm hluboko a s okrajem asi 5 cm nad terénem, aby byly výběžky přelézající horem vidět. Jednou až dvakrát ročně se obvod projde a výběžky stočené podél zábrany se odstřihnou.
Nejlépe roste na slunci, snese i polostín. Půdu chce hlubokou, živnou a humózní, v létě stále vlhkou, ale nikdy zamokřenou; jíl i hlína vyhovují a na reakci nezáleží. Mrazuvzdornost je do -20 °C. Vážnější choroby ho netrápí, na jaře je dobré hlídat slimáky, kteří ožírají mladé výhony.
Uplatní se jako živý plot nebo clona podél hranice pozemku, u příjezdové cesty, jako protihluková stěna nebo solitérní trs. Ve velké nádobě na terase odpadá starost s výběžky. Proti listoklasci Bissetovu je světlejší a na slunci zlatavější, proti listoklasci černému snáší víc mrazu a u země je hustěji olistěný. Stébla poslouží jako tyčky a mladé jarní výhony jsou jedlé.