Listoklasec zlatobrázditý 'Aureocaulis' (Phyllostachys aureosulcata 'Aureocaulis') je bambus pěstovaný pro barvu stébel. Jsou citronově až zlatožlutá hned od chvíle, kdy z nich opadnou pochvy, a sytý žlutý tón kontrastuje s lesklými středně zelenými listy. V našich podmínkách dosahuje výšky 4 až 6 m, a je tak nejvyšším listoklascem v nabídce.
Na jaře, kdy se mladá stébla vysunou na slunce, dostanou na krátkou dobu červenavý až purpurový nádech. U paty bývají občas zelené proužky a spodní články některých stébel se lomí do cik-caku, což porostu dodává nepravidelný, živý ráz. Na slunném místě je barva nejsytější, v polostínu bledší. Spodní větve lze odstranit, aby žlutá stébla vynikla v celé délce. Proti listoklasci zlatému, jehož stébla žloutnou až stářím, je 'Aureocaulis' žlutý okamžitě.
Rostlina se rozrůstá pod zemí výběžky. V prvních letech postupuje spíš pomalu a dá se ukočírovat, s věkem a v dobré půdě však nabírá na síle. Prostor je proto rozumné vymezit hned při výsadbě: kolem trsu se zapustí bariéra z HDPE fólie silné 1,5 až 2 mm do hloubky zhruba 70 cm, okraj se nechá asi 5 cm nad zemí a spoje se sevřou lištou. Prohlídka obvodu jednou či dvakrát do roka ukáže, zda se některý výběžek nepokouší zábranu obejít.
Mrazy snáší do -20 °C. Listy obvykle zůstávají přes zimu zelené, v tuhé zimě s dlouhými mrazy kolem této hranice však namrzají listy i stébla. Poškozená stébla se na jaře vyřežou u země a rostlina z podzemních částí obrazí, takže do léta škody zaroste. Proti listoklasci Bissetovu, u něhož mráz poškodí nanejvýš listy, je tedy v zimě citlivější.
Vyhovuje mu vlhká, propustná půda, hlinitá i vápenitá, kyselost nerozhoduje. Snese plné slunce i polostín. Vážné choroby ho nepostihují, mladé výhony ale lákají slimáky. Díky vzpřímenému, spíš úzkému vzrůstu se hodí na vysokou clonu proti pohledům, do bambusového háje nebo jako solitéra, která v zimě, kdy zahradě chybí barvy, září do daleka. Ve velké nádobě může růst i na terase.