Listoklasec Bissetův (Phyllostachys bissetii) je robustní stálezelený bambus, který tvoří velmi hustý porost vysoký 3 až 5 m. Koruna z drobných listů je tak hutná, že pod ni proniká jen málo světla. Kdo potřebuje spolehlivě zakrýt výhled, najde v něm nejhutnější ze čtyř listoklasců v nabídce.
Stébla jsou tmavě zelená a lesklá, mladá pokrývá bílé ojínění. Stářím přecházejí do olivové až žlutozelené a na plném slunci světlají. Barevnou podívanou jako listoklasec černý nebo žlutý 'Aureocaulis' nenabízí; jeho předností je čistá, sytě zelená stěna. Listy jsou drobné, úzce kopinaté a lesklé, svrchu tmavě zelené a na rubu namodralé.
Mezi listoklasci z nabídky snáší zimu nejlépe. Mrazuvzdornost je do -20 °C a při takovém mrazu trpí jen listy: v tuhé zimě část z nich zaschne a opadá, stébla ale vydrží a na jaře se porost znovu zazelená. Po většinu zim zůstává zelený bez újmy.
S odolností jde ruku v ruce druhá stránka věci: ze všech čtyř se nejvíc rozrůstá do šířky. Silné podzemní výběžky dokážou během let roztáhnout porost na 4 až 8 m, pokud mu nikdo nepostaví hranici. Bariéra z HDPE fólie tloušťky 1,5 až 2 mm se zapouští asi 70 cm hluboko a nechává se vyčnívat zhruba 5 cm nad terén; spoje se sevřou lištou. Jednou nebo dvakrát za rok se obvod prohlédne a výběžky běžící podél fólie se odstřihnou. U tohoto listoklasce je taková kontrola nutností, ne doporučením.
Půdu si nevybírá: poradí si s jílem, hlínou i vápenitým podkladem, nejlépe roste ve vlhké a dobře propustné zemi, kde není příliš vápna. Daří se mu na slunci i v polostínu. Choroby a škůdci ho prakticky netrápí.
Do živého plotu se sází ve sponu 1 až 1,4 m. Kromě clon, větrolamů a pásů tlumících hluk silnice se hodí do háje na okraji dřevin nebo do velké nádoby, kde výběžky nehrozí. Mladé jarní výhony jsou jedlé. Proti listoklasci zlatému je tmavší a v zimě odolnější, proti listoklasci černému hustší a méně choulostivý.