Líska turecká (Corylus colurna) je na rozdíl od ostatních lísek v nabídce strom s jedním průběžným kmenem, ne keř. Koruna je v mládí pravidelně kuželovitá, s věkem se rozšíří do široce kuželovité až vejčité a zůstává polootevřená. V našich podmínkách dorůstá 15 až 20 m na výšku a 10 až 12 m na šířku. Roste pomalu až středně rychle, takže dlouho drží úhledný tvar bez zásahu.
Kůra je šedá až šedohnědá a už na mladém kmeni se korkovitě rozbrázdí. Odlupuje se v drobných plátcích, pod kterými prosvítá oranžovohnědá spodní vrstva, a korkovitá je i kůra větví. Strom proto zaujme i v zimě bez listí.
Listy jsou tmavě zelené, široce obvejčité se srdčitou bází a dvojitě pilovitým okrajem, dlouhé 8 až 12 cm. Zelenou barvu drží i v suchém létě a opadávají pozdě; podzimní žlutá je spíš nevýrazná. Na holých větvích visí v únoru a březnu žlutohnědé samčí jehnědy, samičí květy jsou drobné a červené.
V září dozrávají oříšky v trsech po třech až šesti. Každý sedí v hluboce třásnitém, chlupatém obalu, který dává plodenství zvláštní vzhled. Oříšky jsou jedlé, jemné chuti a dobře se skladují, jsou ale drobné, do 2 cm, a mají silnou tvrdou skořápku, takže louskání dá práci. Pražit se dají jako běžné lískové oříšky. Na dlažbě je třeba počítat se spadanými plody a obaly.
Hlavní předností je odolnost. Strom snáší zpevněné plochy a zhutnělou půdu, znečištěné ovzduší, silný vítr, po zakořenění sucho a krátce i zaplavení. Na půdu je nenáročný, nejlépe mu vyhovuje propustná, klidně písčitá a vápenitá, a patří na plné slunce. Posypovou sůl naopak nesnáší, a proto se nehodí k silnicím, kam se v zimě odhrnuje solený sníh. Je plně mrazuvzdorný a vážnějšími chorobami ani škůdci netrpí.
Druh pochází z jihovýchodní Evropy a sousední části Asie. Uplatní se v alejích a širokých ulicích, na náměstích, v parcích a jako solitéra na velké zahradě. Přesazování snáší hůř, proto je dobré vysadit ho rovnou na trvalé místo a v prvních letech za sucha zalévat.