Líska obecná 'Tonda Romana' (Corylus avellana 'Tonda Romana') je dlouho pěstovaná italská odrůda z oblasti Lazia. Patří k lískám s vysoce ceněnou kvalitou jádra a pěstuje se pro přímý konzum i pro cukrářské zpracování.
Oříšky jsou středně velké, výrazně kulovité a mají skořápku střední tloušťky. Jádro vyplňuje celou dutinu a po opražení snadno pouští hnědé oplodí. Chuť je jemná a sladká, dlouho doznívá a nemá trpkost; právě kvůli ní odrůdu vyhledávají cukráři. Pražením se aroma ještě zvýrazní. Podíl jádra na hmotnosti oříšku je vysoký. Dozrávají od začátku září a po dosušení vydrží v suchu a chladu řadu měsíců bez ztráty kvality.
Kvete brzy, v únoru a březnu. Samčí jehnědy i nenápadné samičí květy jsou na téže rostlině, vlastní pyl ale na pravidelnou a vysokou úrodu nestačí. 'Tonda Romana' proto potřebuje opylovače s podobnou dobou kvetení; osvědčily se 'Tonda di Giffoni', 'Mortarella' a 'Cosford'. Pyl mezi keři přenáší vítr.
Keř roste středně bujně, tvoří pravidelnou kulovitou korunu a dorůstá 2,5 až 3,5 m. Roste na vlastních kořenech a množí se hřížením nebo řízkováním. Daří se mu na slunném až mírně polostinném místě v hlubší, propustné a humózní půdě s neutrální až mírně zásaditou reakcí; zamokření nesnáší. Keř je mrazuvzdorný, sklizeň ale může snížit silný mráz v době časného kvetení.
Plodit začíná třetím až čtvrtým rokem po výsadbě, plné úrody dosahuje kolem osmého roku a při pravidelném zmlazování plodí desítky let. Zmlazovací řez snáší dobře: postupně se odstraňují nejstarší výhony a nahrazují se mladšími. Zmlazuje se po částech, ne celý keř najednou, aby rostlina nepřišla o úrodu.
Oříšky samy vypadávají ze zákrovu, takže se sbírají ze země ve dvou až třech termínech. Čerstvé mají ještě hodně vody, proto se nejprve na několik dní rozprostřou na vzdušném a stinném místě a teprve potom se ukládají do plátěných pytlů nebo bedýnek.
Hodí se k jídlu čerstvé i pražené, do čokolád, krémů, nugátů a pečiva a lisuje se z nich olej. Keř dává i rovné pruty pro zahradní potřebu, v předjaří nabízí včelám časný pyl a dá se vést jako volně rostoucí clona. Je to volba pro toho, komu jde hlavně o jemný oříšek do kuchyně a cukrárny.
Odrůda pochází ze středoitalského Lazia, z jižních svahů provincie Viterbo pod pohořím Cimini a Sabatinskými vrchy. Na tamních sopečných půdách vzniklo jádro evropského pěstování lísek. Soustavně se tu lísky pěstují od 15. století a v 16. století se zdejší oříšky podávaly na papežských hostinách. Od roku 2009 nese produkce z této oblasti chráněné označení původu Nocciola Romana.